Do premiérského úřadu vstupovala na začátku září odhodlaná být druhou „železnou lady“, o necelé dva měsíce později odchází politicky zdecimovaná a roztrhaná jako pověstný salát. Ostatně s hlávkou salátu byla v posledních dnech nejčastěji srovnávána. Zda déle vydrží čerstvý on, nebo Liz Trussová v premiérském křesle. A i v tom triumfovala listová zelenina.

Přehrát

00:00 / 00:00

Filip Nerad: Rychlý konec „salátové lady“

Na svůj kvapný pád si přitom odcházející premiérka zadělala už se svým vstupem do Downing Street 10. Krajně složitou ekonomickou situaci v Británii se totiž rozhodla řešit více ideologicky než realisticky a na potíže britského hospodářství šla s tradičním konzervativním receptem daňových škrtů a rozvázáním rukou volnému trhu.

Jenže ten se jí a její vládě za to tvrdě pomstil a uvrhl ostrovní ekonomiku do takových turbulencí, že vše musela britská centrální banka zachraňovat za cenu obrovských finančních intervencí.

Obětí těchto plánů, se kterými Trussová vyhrála souboj o nástupnictví po Borisi Johnsonovi, se nejprve stal ministr financí Kwasi Kwarteng a poté i tyto plány samotné. Nový šéf státní pokladny Jeremy Hunt z nich skoro nic nenechal – tím pohřbil ekonomickou část projektu Železná lady 2.0. 

Tu politickou dorazily odchody klíčových ministrů a nevídaný chaos a projevy nespokojenosti mezi konzervativci v britském parlamentu. I když premiérka do poslední chvíle tvrdila, že je bojovnice, která nic nevzdává, záhy zjistila, že jí nezbývá nic jiného než hodit ručník do ringu a uvolnit křeslo někomu dalšímu.

Někdo čtvrtý vzadu

Po 12 letech nepřetržité vlády a tři roky od drtivého vítězství v parlamentních volbách se tak britští konzervativci dostali do pozice, kterou nepamatují od 90. let. V průzkumech se propadli hluboko za opoziční labouristy a marně hledají někoho, kdo by je byl schopný dlouhodobě vést a ukočírovat nejednotnou stranu. Narychlo se teď pokusí vybrat svého třetího politického lídra – nebo lídryni – v letošním roce v naději, že Konzervativní stranu i britskou vládu zavede do klidnějších vod.

A také že se vyhne útesu zvanému předčasné volby, po kterých mocně volají labouristé, skotští nacionalisté a další strany. Ty by totiž současnou vládní družinu asi na dlouho poslaly do opozičních lavic.

A o to konzervativci určitě nestojí. I z toho důvodu se zraky některých straníků znovu upínají k Borisi Johnsonovi. Ten sice musel po prázdninách neslavně skončit kvůli tomu, že se s ním rozešla velká část jeho vlády. Osvědčil se ale jako mašina na úspěch při celostátních hlasováních, i když si o jeho metodách můžeme myslet ledacos.

Zda se konzervativci rozhodnou vstoupit podruhé do téže řeky, nebo vsadí na ambiciózní poražené z předchozího premiérského zápolení Rishiho Sunaka či Penny Mordauntovou, to se ukáže v následujících dnech.

Možná to ale bude někdo čtvrtý vzadu, kdo své štěstí ještě nezkusil a teď by mohla nastat jeho chvíle. V této souvislosti se nejčastěji mluví o populárním ministru obrany Benu Wallaceovi.

Ať už nástupcem Trussové bude kdokoli, čeká ho nebo ji nesmírně těžký úkol a nebezpečí, že může skončit podobně jako dosluhující šéfka vlády. Ta v úřadu zažila asi jen dvě politicky klidné chvíle – paradoxně jí byl pohřeb královny Alžběty II. a pak cesta do Prahy na summit rodícího se Evropského politického společenství. Jinak se do britských učebnic zapíše jen jako nejrychleji končící a nejméně oblíbená premiérka v historii země, kterou porazil i ten salát.

Autor je analytik Českého rozhlasu

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít