Vlna intolerance, jež zasáhla i Hrad, dodává festivalu Prague Pride na významu

O jedenáctém ročníku Prague Pride se nejspíš nebude mluvit tolik jako o prvním až devátém dílu. Festival hrdosti sexuálních menšin se i letos bude muset kvůli ochraně před koronavirem obejít bez sobotního průvodu, jenž přitahoval fotografy a kameramany jak pestrými barvami, tak kostýmy některých účinkujících.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

David Tišer | Foto: Prague Pride, Patrick Hácha

Zpočátku i z politických kruhů padala slova o nemravnostech a prasečinkách, přestože k žádným nepravostem nedocházelo a výraznou část průvodu tvořili příslušníci heterosexuální populace, kteří chtěli dát najevo, že fandí i těm, co se narodili s odlišnou orientací.

Přehrát

00:00 / 00:00

Vlna intolerance, jež zasáhla i Hrad, dodává festivalu Prague Pride na významu

Pride v názvu akce ale neznamená jen hrdost. Je zároveň zkratkou, za níž se skrývá podpora respektu, inkluze a důstojnosti pro všechny. K tomuto cíli ostatně směřuje i letošní program festivalu obsahující jako tradičně přednášky, diskuze, výstavy, filmové projekce, koncerty, taneční vystoupení, pikniky a večírky pořádané na řadě míst metropole.

Transgender lidé jsou mi bytostně odporní, prohlásil Zeman. Štvou ho i sufražetky a Me Too

Číst článek

Zajímavé musí být například debaty o domácím násilí, jež není specialitou pouze smíšených párů, nebo o postavení menšin, například Romů či Vietnamců v LGBT+ komunitě.

Gayové, lesby a další sexuální menšiny zkrátka mají stejné problémy jako většinová společnost. Už proto nemají smysl bariéry. Některé přitom covid nastínil. Například informování o zdravotním stavu hospitalizovaného partnera a četná nerovná opatření týkající se manželství a registrovaného partnerství.

Adopcím brání zákoník

Velkým tématem též zůstává šance, aby registrované páry mohly usilovat o osvojení dětí. Soudy stále častěji řeší situace, kdy jeden z páru má dítě a druhý žádá o jeho osvojení při zachování práv rodiče. Ústavní soud sice na jedná straně již před pěti lety zrušil ustanovení zákona, které nestejnopohlavním párům adopci výslovně znemožňovalo, avšak v občanském zákoníku dál zůstávají pasáže, jež osvojení brání.

O změnu pohlaví zažádá v Česku asi stovka lidí ročně. Pouze zlomek chce operaci

Číst článek

Plénum Ústavního soudu v minulých dnech rozhodlo, že s nimi hýbat nebude, a zdrženlivá je i většina dnešní sněmovny, takže případné zásahy do legislativy čekají až na poslance, které zvolíme v říjnu.

Češi, Moravané a Slezané jsou vesměs liberální a tolerantní, u mnohých ale platí jen známé odsud-posud. Leckdy slýcháme, že co kdo dělá v obýváku či ložnici, je jen jeho věc, ale ať s tím nevychází do ulic.

Jenže právě proto, že ani zákon o registrovaném partnerství přijatý za sociálnědemokratického premiéra Jiřího Paroubka není stoprocentní zárukou rovného přístupu, není od věci přítomnost LGBT+ osob mezi námi akcentovat.

Místo podané ruky plivanec

Co chvíli navíc přichází od nějakého politika studená sprcha. Například prezident Miloš Zeman nedávno projevil vstřícnost ke gayům a lesbám, leč transgender osoby mu jsou prý bytostně odporné. Zároveň snahu o změnu pohlaví označil tento příznivec cigaret a alkoholu za sebepoškozování.

Netuší, jaký je to pocit, když žijete v jiném těle, než na jaké jste mentálně nestaveni. Nic neví o depresích a sebevražedných sklonech jedinců s tímto problémem. Místo podané ruky se od hlavy státu dočkali pomyslného plivance.

Potom se nelze divit, že jsou zdivočelé sociální sítě plné bojovníků proti odlišnostem. Místo toho, abychom vedli přiměřenou polemiku o tom, zda se nazývat muži, ženami či jen osobami, nebo o používání a označování toalet, mnohé z nás jakákoli možnost, že dojde k regulaci našich návyků, dovádí k hysterickým reakcím.

Co je přitom špatného, když se druzí nedomáhají nějakých výhod na úkor jedněch, ale jen stejných podmínek a stejného zacházení pro všechny?

A pak je tu ještě jeden důvod, proč Prague Pride brát vážně. V nám blízkých postkomunistických zemích sexuálním menšinám pšenka nekvete. V Polsku najdete obchody a další veřejná místa, kam zkrátka nesmějí. Smyčka se utahuje i v Maďarsku, kde nový zákon zakazuje zobrazovat LGBT+ témata lidem mladším 18 let, a to včetně vzdělávacích materiálů.

Není na škodu ukázat, že Česká republika do tohoto pytle nepatří, a to přesto, že vlna intolerance už zasáhla i Pražský hrad.

Autor je politický analytik blízký ČSSD

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme