Nebylo to ani tak tím, na jakou úroveň luxusu a komfortu dokázali v Ischglu bílý sport dostat, ale tím, jak se rozhodli místní provozovatelé reagovat na potenciální nebezpečí nákazy koronavirem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Terezy Chaloupkové

Jistě, nebyli jediní, kdo raketový postup a závažnost celé situace podcenili. V rakouských médiích se ale strhla debata, jestli ji nepodcenili zcela vědomě.

Na druhé straně mince několika málo nakažených turistů a místních sezonních pracovníků stál totiž zdaleka nejvýnosnější měsíc provozu lyžařské mašinérie.

Oslavy bez zábran

Nezřízené pití a s tím spojená zábava zbavená jakýchkoliv zábran, tak typická pro dunící rakouské „Aprés ski“ hospody a bary, neutichla, ani když už se na střední Evropu valil stín koronaviru.

Ve chvíli, když už se přibližně sto kilometrů od Ischglu – za italskými hranicemi – nákaza nezvladatelně rozpínala, si lyžařští hosté podle svědectví, které přinesla americké CNN, vyměňovali tělní tekutiny při oblíbené hře beer pong. Navíc upgradované na vyšší obtížnost – zasáhnout soupeřův kelímek s pivem pingpongovým míčkem ne házením, ale pliváním z úst.

Naprostá ignorace zhoršování situace ze stran místních podniků, ale samozřejmě i lyžařů samotných vedla k tomu, že Tyrolsko bylo zdaleka nejhůře zasaženou rakouskou oblastí v první vlně koronavirové nákazy.

Než si to ale samotné Rakousko přiznalo, musely se ozvat země, do kterých si lyžařští hosté nákazu rozvezli – tedy Norsko, Island a především Německo.

Čtrnáct Islanďanů, kteří se v Ischglu nakazili, byli prvními, kdo na místo ukázal. Museli ukázat zvenku. 13. března byla polovina z tehdejších 750 norských infekcí koronavirem spojená s dovolenou v rakouských Alpách. Mnoho jednotlivých případů dohledal rakouský deník Standard.

Lidem, kteří se předem informovali, bylo řečeno, že žádné nebezpečí nehrozí. Po návratu do Německa ale byli pozitivně testováni.

Právní dohra

Rozhořčení z postupu vyhlášeného turistického resortu došlo až tak daleko, že se osmdesát německých hostů rozhodlo podat hromadnou žalobu. Podle rakouských právníků mají šanci na úspěch.

Nečekaný suvenýr, který si z Tyrolska odvezli, totiž nemusel nastat, kdyby úřady zareagovaly včas. A včas by také vydaly prohlášení, podle kterého by se všechny turistické a hotelové provozy měly řídit. Tím, že se tak nestalo, mohlo být porušeno v juristické terminologii právo na život každého jedince.

Ještě jeden úsměvný efekt mělo nebetyčné a neúměrně dlouhé ignorování závažnosti situace. Ve chvíli, kdy 14. března v přímém přenosu v rakouské televizi kancléř Kurz oznámil, že pod úplnou karanténu spadnou vybraná tyrolská střediska, vznikl na sjezdovkách nekoordinovaný chaos. Nikdo na místě se to totiž nedozvěděl dřív než z televizní obrazovky.

Nekoordinovaný odjezd zahraničních hostů i přespolních pracovníků zanechal poloprázdné hotely v Ischglu bez personálu. Turisté, kteří se mermomocí 14denní karanténě chtěli vyhnout, odjížděli z uzavřených vesnic na poslední chvíli, aby v hotelech v okolí přečkali do odletu svého letadla. To všechno mělo za následek ještě důslednější roznášení nákazy.

Tyrolské vesnice, mezi nimi Ischgl, St. Anton a známý lyžařský ráj Sölden, byly do pondělní půlnoci uzavřené a odříznuty od světa a hlídány policií. Závažnost nekonání místních úřadů si uvědomuje i spolková vláda a vše bude mít ještě dohru. V současnosti probíhají vyšetřování.

Už teď je ale Ischgl v Rakousku symbolem spíš posměchu a zvednutých koutků než obdivu nad množstvím peněz, které výnosný byznys zvládal ročně odvádět do státní kasy.

Autorka je spolupracovnice ORF

Tereza Chaloupková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít