Jak zní Eben, když se do něj bouchne

Marek Eben si asi nepotrpí na vyvolávání skandálů, ale přece se mu podařilo jeden pěkný vyvolat slovy o tom, že vstali noví svazáci. Na celé záležitosti možná není tolik pozoruhodný obsah sporu, ale jeho rozsah a forma. Vlastně něco vypovídá o době, ve které žijeme.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marek Eben

Marek Eben | Foto: Dan Materna / MAFRA | Zdroj: Profimedia

Známý moderátor na karlovarském festivalu při uvedení restaurované kopie filmu Žert zmínil, že dnes se nehlídá vedoucí úloha strany, ale politická korektnost. A tu si prý vzali na starost noví svazáci, kteří nemají o nic více smyslu pro humor než jejich předchůdci z 50. let.

Eben jistě mohl poznamenat o slavném filmu řadu jiných myšlenek nebo se aspoň přesněji vyjádřit, ale vcelku přece jde o zanedbatelnou událost. Publikum v sále ho odměnilo potleskem, internetová veřejnost zas pomyslným hvízdáním. Teprve tato druhá, negativní reakce udělala z Ebenova výroku událost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Jak zní Eben, když se do něj bouchne

Nešťastně formulovaný výrok o svazácích a politické korektnosti je možné chápat v různých rámcích. Někdo ho vidí jako reakci na zneužívání konceptu politické korektnosti proti svobodě vyjadřování, jiní ho mohli použít jako potvrzení své víry, že Evropská unie je něco jako RVHP.

A ještě jiní ho vřadili do svého boje za lepší svět, v němž se nikdo nebude jakýmkoli způsobem otírat o znevýhodněné menšiny – genderové, sexuální nebo rasové. Ti možná nebyli skupinou největší, ale určitě nejhlasitější a nejbojovnější.

Nehodlám spor o Ebena rozsuzovat, protože k tomu nemám dost informací a jde skutečně o detail. Ale možná je to právě nesouhlasná reakce třetí skupiny, silně zastoupené v mé vlastní bublině, co je v této souvislosti podstatným tématem.

Vítězným snímkem festivalu ve Varech je íránské Nadějné léto, nejlepší herecký výkon předvedl Finger

Číst článek

Překvapila mě nejen její razance, ale i stejnorodost. Jeden člověk za druhým cítil potřebu se proti Ebenovým slovům (možná přímo jeho osobě) veřejně ohradit. A to obvykle na základě stejných argumentů – vlastně ne argumentů, ale spíš pocitů. A často ne pocitů, ale konstrukcí ohledně toho, co vlastně Eben myslel, co oslavuje a čemu překáží.

Zarazilo mě suverénní překrucování, a někdy i fabrikování reality. Nebo to, že se ve jménu boje za toleranci a soucit bez mrknutí oka používají obraty jako „toxický člověk“ nebo řeči o generaci, která by už měla odejít – což by za jiných okolností bylo chápáno jako hřích „ageismu“.

Zaskočila mě také absolutní neochota tolika inteligentních a vzdělaných lidí sebeméně zpochybnit svá východiska. Něco ve smyslu: politická korektnost je správná a basta, kdo by o ní chtěl debatovat, je pravděpodobně rasista. A ano, ohromila mě ta smrtelná vážnost, taková skoro prorocká.

Kdo je tady gigant

Asi v tom sehrála roli určitá ideologie. Nebo potřeba být v jedné řadě s ostatními. Případně touha mít nějakého nepřítele – věci, které už od dob, kdy naši předkové sedávali v jeskyních kolem ohně, hraje obrovskou roli pro utužení kolektivu a zažehnání existenciální tísně.

To, co je možná nejvíce charakteristické pro naši dobu, je ještě něco jiného. A to silná potřeba tolika lidí cítit se morálně pobouřeni. Rozhořčovat se, posuzovat a odsuzovat. Nebo aspoň poučovat a vychovávat, pokud možno někoho viditelného a (třeba jen zdánlivě) mocného. Někdy to působí skoro jako nějaký hlad, jehož ukojení nesmí nic překážet.

Internet dal tomuto hnidopišskému a současně hněvivému duchu doby do rukou mocný nástroj a skutečně se občas stane, že někdo od webového tribunálu obdrží pěkný flastr. Možná právě od lidí, kteří by za jiných okolností byli svazáky, nebo by spíš zasedali v uličním výboru.

Ebenova slova jsou jen drobnou epizodou už dlouhého seriálu pravidelného vzbouření na vsi. To, že nežijeme ve stejné době jako hrdina románu Žert, se pozná podle toho, že tito lidé vlastně velkou moc nemají. Svou pravidelnou dávku morální převahy si užijí zpravidla jen u klávesnice. Vlastně žijeme ve šťastné době.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme