Začněme výňatky z životopisu: Ministrem kultury Ruské federace je tento vystudovaný žurnalista a historik od května 2012. V letech 2003-2011 byl poslancem a v letech 2010-2012 byl také členem prezidentské komise zabývající se údajnými pokusy o zfalšování dějin.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Kdo je Vladimir Medinskij

Již jako poslanec a později jako ministr kultury často budil pozornost svými výroky či návrhy a jeho ministerstvo je často obviňováno z pokusů o cenzuru. V každém případě je příznivcem jednotné učebnice dějepisu přinejmenším pro základní a střední školy.

V roce 2007 stál jako poslanec za iniciativou, kterou ruští poslanci chtěli definitivně zbavit některé ruské ulice starých bolševických názvů. Současně ale ujišťoval, že v případě souhlasu obyvatel by neměl problémy s výstavbou soch sovětského diktátora Josifa Stalina.

Osvoboditelé i okupanti

„Musíme přestat svalovat na Stalina všechny naše problémy,“ řekl v roce 2015, kdy jako předseda kontroverzní Ruské vojensko-historické společnosti (RVIO) otvíral i přes protesty obhájců lidských práv Stalinovo muzeum ve vsi Choroševo u Rževa. 

Mezi solidní ruskou kulturní komunitou se velké vážnosti netěší. Známý je jeho spor se slavným sovětským leningradským spisovatelem Daniilem Graninem, autorem slavné Blokádní knihy, který v tomto díle tvrdí, že pro leningradské blokádní panstvo se i v dobách největšího hladu pekly cukrářské výrobky, což ministr Medinskij označil za lež.

Věc se dostala až k soudu, ale velkorysý intelektuál Granin nakonec na oficiální omluvě netrval. A to pomiňme obvinění z plagiátorství v případě Medinského historické doktorské práce, jehož byl zbaven až po několika letech. Tenhle případ mu ale na popularitě a vážnosti samozřejmě taky nepřidal.

Zajímavý je pro nás jistě i Medinského otec, plukovník v záloze, který za sebou má mimo jiné i tažení do Československa v roce 1968. Ostatně o to pikantnější je zájem pana ministra o dění v naší zemi a její historii.

Převzato z Plusu

Závěrem si proto uvědomme jednu obecnější zákonitost, která se v souvislosti s postavou maršála Koněva nabízí: Jak sovětští, tak postsovětští Rusové si většinou neumějí představit, že by v nejnovějších dějinách mohli pro řadu zemí být nejen osvoboditeli, ale také okupanty.

Už v následujících měsících se to znovu projeví velmi názorně, protože se blíží oslavy 75. výročí konce druhé světové války v Evropě – a to je událost, již současné Rusko v posledním století pro sebe považuje za zcela zásadní, byť od ní uplynulo už tolik let.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít