Ta byla zrušena poprvé v roce 1695 v Británii, po roce 1798 ve Francii, ale ve střední Evropě, tedy i u nás, poprvé až po roce 1989.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Hvížďala: Proč se chováme k médiím jako církev v 15. století

Vývoj jasně ukázal, že každé společenství, tedy i státní útvary a to, čemu říkáme politika, tedy správa věcí veřejných, je dáno systémem komunikace. Později se to jen potvrdilo, když rozhlas zvítězil nad tiskem a oslovil víc lidí, umožnilo to uzurpovat moc Adolfu Hitlerovi a Josifu Stalinovi. Stejně jako v době, kdy televize, tedy obraz, zastínil rozhlas, mohl zvítězit mladý John Fitzgerald Kennedy nad unaveným Richardem Nixonem.

A když ovládl veřejný prostor internet, sociální sítě a algoritmy, které dokázaly každý nesmysl rozšířit za neuvěřitelně krátkou dobu na miliony lidí, nepoučili jsme se z minulosti. Místo abychom nová média přinutili dodržovat profesní pravidla, stal se opak, prestižní a veřejnoprávní média se začala přizpůsobovat a reagovat na sociální sítě, které šíří fake news, což umožnilo Donaldu Trumpovi stát se prezidentem.

Systém komunikace v demokracii

Proti tomu se státy začaly bránit, jenže tam, kde právní stát je novinkou, jako ve střední Evropě, kde funguje třicet let a kde přežívá snaha nerespektovat dělbu moci a vše ovládat z centra, místo s fakenews začali politici bojovat hlavně s prestižními a veřejnoprávními médii.

Převzato z Plusu

Marketingová oddělení politických stran začala sociální sítě využívat ke svým hrám. Nejmarkantněji se tyto tendence projevily v Maďarsku a Polsku.

U nás si premiér koupil třetinu mediálního trhu a někteří politici se snažili zlikvidovat podstatu veřejnoprávnosti tak, jak ji definoval John Reith v roce 1927, když BBC převedl z company na corporation, aby oddělil obsah vysílání od vlivu politiků i byznysu. Jinými slovy politici, kteří cítili ohrožení podobné, jako cítila v 15. století církev, se rozhodli v 21. století postupovat podobně: omezit kritické myšlení ve veřejném prostoru.

Proto jedním z úkolů nové vlády, chce-li zvýšit důvěru v politiku jako takovou, bude nastolení řádného systém komunikace ve veřejném prostoru, který nepůjde tak snadno zničit, jako se to zatím daří pánům Viktoru Orbánovi a Jaroslawu Kaczynskému a jako se o to u nás snažilo ANO, SPD a KSČM útoky na Českou televizi a Český rozhlas.

Je třeba si připomenout, že odpovědnost za systém komunikace v každé demokratické zemi, kde platí ius resistendi, tedy právo odporu, mají hlavně občané, kteří uzurpování médií politikům dovolí.

Nesmíme zapomenout, že i novým ministrům a poslancům se nebude líbit, když se stanou terčem kritiky a na předvolební sliby by mohli snadno zapomenout. Proto musí veřejnost bedlivě dohlížet na novelu zákona o České televizi a Českém rozhlase, která by měla změnit způsob volby radních a jejich kompetence: na volbě by se měl kromě sněmovny podílet i Senát.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít