Hledá se představitelný ministr kultury
Dnes už slavná věta pana premiéra, že si vůbec nedokáže představit, jak Michala Šmardu (ČSSD) představuje ve Vídeňské státní opeře rakouskému kancléři, dostala pomyslná křídla. Ale dost možná i vlastnosti bumerangu. A Andrej Babiš (ANO) před ní bude muset opakovaně uhýbat.
Jednak proto, že je představování člena své vlády zahraničnímu kolegovi formalita všech formalit a může se klidně odbýt bleskem, aniž by měl – řekněme právě rakouský kancléř – sebemenší možnost všimnout si na panu Šmardovi něčeho pro výkon funkce diskvalifikujícího. Nadto tím být pohoršen.
Za druhé – proč si premiér nepřipustil podobné pochyby v případě ministra kultury před pár týdny odvolaného a hlavně post zastávajícího celý rok? Zvlášť když jde podle premiéra o specifický resort, na který je potřeba umět jazyky, reprezentovat, být vzdělaný, mít znalosti a být respektovaný odbornou veřejností?
A pak ovšem – nebude nakonec osoba, již místo Šmardy ČSSD navrhne a prezident schválí, rakouskému šéfu ministrů třeba ještě méně představitelnější?
Buď jak buď, její jméno zatím neznáme. Ale únavně vleklá tragikomedie v režii hlavy státu o resortu kultury, z hlediska chodu země nepodstatném, snad přece jen zvolna spěje do finále.
To lze číst z poměrně optimistických vyjádření jak předsedy ČSSD Jana Hamáčka, tak hnutí ANO Andreje Babiše, který v úterý s prezidentem celou věc opět konzultoval. A opět to hmatatelný výsledek nepřineslo. Nicméně Babiš říká, že podle něho vše dopadne dobře, prezidentovi bude „předhozen“ akceptovatelný kandidát a koalice bude pokračovat v příslovečné krasojízdě.
Příklady táhnou. Včetně špatných
Což skutečně nejspíš nastane, ale až aktéři počnou shledávat případné ztráty a plusy, vyjma prezidenta se nikdo moc veselit nebude. ČSSD krizí prošla v roli fackovacího panáka a premiér si v tom s ní moc nezadal.
A ovšem – zapláče Ústava. Již prezident de facto nebral na vědomí, a přece mu to prošlo. Jistě, svět se kvůli tomu nezboří a nikde není řečeno, že se tak budou chovat i Zemanovi nástupci. Aspoň doufejme. Ale jak známo, špatné příklady táhnou a pokušení chovat se svévolně bývá velmi lákavé.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková