Rozpaky nad privilegii. V jednom případě jde o pašování lidí, ve druhém o ušlechtilý čin

Jsou privilegia, která jsou z různých důvodů někomu udělována a jsou privilegia, která si někteří lidé z různých důvodů osobují. Každé privilegium je výjimkou z pravidla. Něco musí platit, aby to privilegovaní mohli nedodržet. Anebo musí být něco zakázáno, aby se na privilegované ten zákaz nevztahoval.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Migranti (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Znám botanika a cestovatele, který z Jižní Ameriky vozil vzácné rostliny, které se převážet nesmí. Jako expert, který o rostlinách píše knihy a ví tedy o nich daleko víc než obyčejní smrtelníci, si nikdy nepřipustil, že by se zákaz převážení rostlin mohl vztahovat i na něj.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Hoffman: Rozpaky nad privilegii

Dopaden nebyl a nezpůsobil škodu. Právě naopak. Ohrožené rostliny množil a tím jejich druhu pomáhal přežít. To ale nic nemění na skutečnosti, že porušoval zákon, na jehož dodržování měl coby expert profesně lpět.

Také jsem se potkal s poutníkem, který si dovezl kamínek z Božího hrobu v Jeruzalémě. Popisoval mi, jak měl štěstí a podařilo se mu drobný kámen vyloupnout ze zdi, když se zázrakem octl na chvíli na tom svatém místě sám.

Příběh s otevřeným koncem

Kdyby něco takového udělal běžný turista, jednalo by se samozřejmě o vandalismus. V jeho případě se ale o vandalismus nejednalo, neboť si toho suvenýru považoval a jako vzorný věřící si ho subjektivně zasloužil. Dopaden nebyl a svatokrádeže se dopustit nemohl, neboť nepůvodní interiér, rekonstruovaný po požáru z 19. století, Ježíše určitě nepamatuje.

Loď Alan Kurdi s 32 migranty dostala povolení zakotvit na Sicílii, k pevnině dorazí v neděli

Číst článek

To ovšem nic nemění na skutečnosti, že upínat se na cosi, co si člověk z Božího hrobu odnese v kapse, prozrazuje na dotyčného, že se nesoustředil na to duchovní, nehmotné, co si měl odnést v srdci.

Neznám osobně nikoho z lidí, kteří do Evropy přivážejí na černo lidi. Podle toho, co je slyším říkat v televizi, k tomu ale mají ušlechtilé důvody. Kdyby za převážení migrantů brali peníze, byli by za pašeráky, kteří parazitují na lidském neštěstí.

Když jsou financováni některou humanitární, charitativní či lidskoprávní nadací, stávají se výjimkou z pravidla, těmi, kdo zachraňují lidské životy. Pokud je ovšem migrace lidským právem, které stojí nad zákony, pak migrantům nejvíce pomáhají pašeráci a lidští aktivisté se na jejich práci pouze efektně přiživují.

Jisté je, že privilegovaní, kteří stojí nad zákonem, dopadeni nebudou a z pašeráků, co stojí pod zákonem, se sotva stanou hrdinové. Jinak je ovšem pašování lidí do Evropy příběh s otevřeným koncem.

Netuším, zda se zákony začnou dodržovat anebo se budou přepisovat. Vím ale jak to dopadlo s tím kamínkem z Božího hrobu: Zbožný poutník, který se mi s ním před lety pochlubil, mi nedávno hlásil, že se mu rozpadl na prach! Je to znamení, napadlo mne. Je přece psáno: „Prach jsi a v prach se obrátíš“. Pokud jde o poutníka, hledá restaurátora, který by z prachu vytvořil kámen.

Autor je komentátor Deníku

Ivan Hoffman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme