Poslední velký počin v oblasti migrace zaznamenalo jednání států visegrádské čtyřky s německou kancléřkou v Bratislavě. Světlo světa spatřil plán pomoci Maroku, který má kromě své vágnosti ještě jeden zásadní nedostatek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Samotné Maroko o něm údajně nemělo tušení. Dohoda s Tureckem už ale zmíněná nebyla, protože samotná Angela Merkelová v lednu při návštěvě Řecka přiznala, že příliš nefunguje.

I podle údajů Frontexu se vloni na řecké ostrovy dostalo skoro o třetinu více lidí, než v roce 2017. První část dohody, tedy závazek Turecka zamezit odplouvání lodí s běženci, příliš nefunguje.

Zcela tristní je plnění druhé části dohody, tedy přebírání odmítnutých žadatelů o azyl zpět do Turecka. Za téměř tři roky fungování dohody se jich podařilo vrátit necelá čtyři procenta. Argument, že na vině je azylová procedura, která trvá příliš dlouho na straně Řecka, a tudíž Unie, stojí na vodě. Za tři roky byla žádost o uprchlický status zpracovaná rozhodně u více než zhruba patnácti stovek lidí, kteří byli do Turecka vrácení.

Turecko ovšem oprávněné poukazuje na fakt, že na jeho území je na čtyři miliony běženců, o které se musí starat. Očekává tedy proplacení slíbených šesti miliard euro, přičemž obdrželo zhruba polovinu.

Řecké odkladiště

Celá situace ovšem v konečném důsledku zdůrazňuje další nefunkční část dohody. Vztahuje se jen na řecké ostrovy a ne na severní pozemní hranici podél řeky Evros. Na běžence, kteří jsou z důvodu notoricky přeplněných kapacit táborů přesouvaní na pevninu, se už následně ujednání s Tureckem také nevztahuje.

Z Řecka se tedy stává skladiště běženců, z nichž se část pokouší dostat přes Balkán dál do Evropy. Počet běženců na balkánském poloostrově se také řádově zvýšil a zatížil tamní země. Teď už je tedy zřejmé, že uzavřením dohody s Tureckem si Evropská unie pouze koupila čas, který bohužel trestuhodně promrhala. V jeho průběhu mohla vytvořit celoevropskou analýzu, kde a kolik se nedostává pracovních sil.

Převzato z Plusu

Vypracovat společný systém umožňující zažádat o cestu do Evropy legálně na základě schopností neboli kvalifikace. Sjednotit azylový systém natolik, aby se zabránilo druhotnému pohybu žadatelů o azyl. A v první řadě uzavřít takové dohody se zdrojovými zeměmi, které je přimějí a motivují odmítnuté žadatele o azyl zpět přijímat.

Komplexní přístup ovšem vyžaduje větší úsilí než laciné, ale veřejnosti snadno pochopitelné bití v hruď, kdo je více a kdo méně solidární. Nebo oznamování záhadných projektů v cizích zemích, které stejně brát zpátky běžence nechtějí.

Dohoda s Tureckem ukazuje, že ani za libovolnou sumu si spolupráci jiných zemí nezískáme. V nejlepším případě se sníží počet běženců jednou cestou a vzroste jinou, jako v případě Španělska. V případě nejhorším nás politici vlastní slabostí, nejednotností a krátkozrakými řešeními dělají rukojmími třetích zemí.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít