Ten první obrázek se mi vryl do paměti z vídeňského hlavního nádraží. Byl konec října 2015, ta žena byla ze Sýrie. A doma v Česku právě vrcholila xenofobní hysterie z možného příchodu běženců z této válkou postižené země.

Přehrát

00:00 / 00:00

Luboš Palata: Česko překonává prokletí z předchozí migrační krize. Jsme opět lidmi

A ve vídeňské poradně pro uprchlíky byla mapa střední Evropy. A na ní černě přeškrtnuté Česko jako země, kam by běženci neměli vůbec nikdy chodit.

Na tom vídeňském nádraží bylo plno nejen běženců, ale i vídeňských dobrovolníků, kteří jim pomáhali v prvních hodinách po příchodu. Pomáhali jim, protože tito lidé utíkali před válkou, pomáhali, protože to pokládali za správné. My Češi ne. A já se strašně styděl.

O pár let později

Druhý obrázek je teď z posledních dnů. Mladá Ukrajinka s dítětem. Právě přešli slovenskou hranici ve Vyšném Nemeckém. Hranici z válkou, ruskou agresí zasažené Ukrajiny. Měli s sebou jen jednu větší tašku, malé dítě si stihlo vzít svého oblíbeného plyšáka. Unavená matka, která měla za sebou hodiny a hodiny čekání na přechodu, se přesto usmívala a s děckem se pokoušela si hrát.

Tašku, na které seděla, jí pomohl přinést slovenský pohraničník. Po chvíli jí slovenský dobrovolník přinesl horký čaj a děcku něco sladkého k snědku. Další dobrovolníci se nabízeli, že jí pomohou s dopravou, a ptali se, zda míří k někomu konkrétnímu. Mezi Slováky byla i spousta Čechů, kteří přijeli s auty a mikrobusy. Aby pomohli těm, kteří chtěli před válkou na Ukrajině nalézt útočiště u nás v Česku.

A tak, jako jsem byl v roce 2015 nadšený z mladých Vídeňáků, tak jsem byl teď hrdý na ty desítky a desítky pomáhajících Čechů a Slováků tady na přechodě. A další tisíce v Česku. Česku, které už nebylo na mapách černě přeškrtnuté. Ale právě naopak. Se srdíčkem.

Ta současná uprchlická ukrajinská vlna je svojí velikostí, svojí rychlostí ještě větší než ta syrsko-irácká. V Evropě dnes naštěstí nejsou žádní tehdejší Češi, Maďaři, Poláci a Slováci, kteří by před běženci z války drátovali hranice, vraceli je zpátky, nechávali vše na hraničních zemích, ať si s tím poradí.

Převzato z Plusu

Evropa dala všem Ukrajincům celounijní dočasnou ochranu, mohou zůstat na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, nebo jet do Německa, do Rakouska, kamkoli v Evropě. Nikdo to, alespoň zatím, neřeší, všichni prostě pomáhají.

Pomáháme i my Češi, kteří jsme se vzpamatovali ze strašného uhranutí z časů té syrské migrační krize. A jsme opět lidmi. Lidmi plnými lidství. Kéž nám to vydrží.

Autor je komentátor Deníku

Luboš Palata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít