Migrační pakt jako Babišův trumf

Hnutí ANO podpoří obrannou smlouvu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Andrej Babiš připustil, že pár jeho poslanců bude nakonec z principu hlasovat proti, někteří se zdrží, ale většina, včetně něj, bude pro. Důvod? Není to pro nás důležité, prohlásil.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš osobně proti těsné spolupráci s Američany nemá nic

Andrej Babiš osobně proti těsné spolupráci s Američany nemá nic | Foto: Michaela Říhová | Zdroj: ČTK

Smlouvu s USA, kterou ministryně obrany Jana Černochová významem přirovnala ke vstupu České republiky do Evropské unie a NATO, Babiš označil za technikálii, formální záležitost, přičemž ujistil, že žádná cizí vojska či základna tu nebudou bez souhlasu Parlamentu. Tím to pro něj skončilo. Proč?

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Perknerová: Migrační pakt jako Babišův trumf

Poradci mu vysvětlili, že daný dokument skutečně není pozvánkou pro americké ozbrojené síly a že by byl směšný, kdyby ho takto vykládal. Ještě podstatnější ovšem je, že toto téma si pro sebe rezervoval Tomio Okamura. Udělal z něj otázku národní cti a bezpečnosti. A jak se ukazuje, netrefil do černého.

Postoj českého obyvatelstva k obraně se od roku 2008, kdy se mluvilo o americkém radaru v Brdech, zásadně změnil. Tehdy se reálně nikdo necítil ohrožen střelami dlouhého doletu, před nimiž měl střední Evropu protiraketový deštník chránit.

Aktivita na evropské půdě?

Teď je válka pár set kilometrů od českých hranic, nevyzpytatelnost ruského agresora ovlivňuje vědomě i nevědomě mysl každého občana. Češi své armádě věří a chtějí, aby byla platnou součástí většího obranného celku.

Neboli případný vznik logistického centra, jež by se souhlasem českých zákonodárců mohli využívat američtí vojáci, lidem tep nezvyšuje. Spíš naopak. Okamura to nepochopil, Babiš ano. Navíc osobně proti těsné spolupráci s Američany nemá nic.

S migrací je to jinak. V tisícovkách nezvaných ekonomických běženců, kteří přicházejí do Evropy z jiného kulturního a náboženského prostředí, občané vidí hrozbu. Nechtějí je tady. V okamžiku, kdy zjistili, že na základě unijního migračního paktu by každoročně mělo do Evropy přijít 30 tisíc uprchlíků převážně z Afriky, Blízkého a Středního východu, je oheň na střeše.

Babišovo koketování s Bruselem

Číst článek

Pokud některá země odmítne jejich vstup, zaplatí finanční kompenzaci, půl milionu korun za každého. Česka se to aktuálně netýká, neboť by neplatilo kvůli uprchlické ukrajinské vlně nic. Byť to ministr vnitra Vít Rakušan vysvětluje horem dolem a připomíná, že migrační rámec podepsal již v roce 2020 premiér Babiš, není to moc platné.

Šéf hnutí ANO hřímá o oplocení celé Evropy, polském zamítavém postoji a kriminalitě přistěhovalců ve Švédsku. A pouze vágně představuje řešení, jež podle něj spočívá v tom, že africké břehy už neopustí jedna jediná loď s uprchlíky. Neříká však, jak to udělat. Migraci totiž zabránit nelze.

Je to výbušné a chytlavé téma. Nechá-li pětikoalice opozičnímu lídrovi volné ruce, může se na tom za rok u evropských voleb lámat chléb. A když je ANO s přehledem vyhraje, poveze se na této vítězné vlně až k těm sněmovním v roce 2025. S korektností a akademickým objasňováním situace si tentokrát vláda nevystačí.

Aktivita na evropské půdě by jí slušela. Koneckonců cílevědomé posilování ochrany schengenského prostoru a tvrdé postihování pašeráků není nic, kde by nemohla být stejně nekompromisní a hlučná, jako je Andrej Babiš.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Kateřina Perknerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme