Ale o skoro 230 popravách osob odsouzených v prvních letech po únoru 1948 čistě z politických důvodů přetrvávalo ještě dlouho mlčení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Ondřeje Konráda

Proto se až po roce 1989 začalo zeširoka hovořit o Miladě Horákové, političce České strany národně sociální, již si stalinsko-gottwaldovský režim vybral coby exemplární oběť k zastrašení opozice. A vlastně celé společnosti. Proces s ní a 12 dalšími, ze zákulisí monitorovaný sovětskými poradci, začal posledního května před 70 lety.

A šlo to jako na drátkách, už 8. června dostala žena a matka (na to bývá obvykle brán zřetel), nadto vinna pouze jiným politickým přesvědčením, nejvyšší možný trest. Za neexistující „spiknutí a velezradu“. Vykonaný ještě před koncem měsíce. I když se pro milost přimlouval třeba Albert Einstein. 

Vady na hladkém procesu

A tak jako si kdysi komunisté zvolili Horákovou coby symbol vyřizování účtů s politickými rivaly, dodatečně se stala symbolem odporu vůči totalitě. Skoro až zástupkyní veškerých tehdejších obětí.

Převzato z Plusu

Nikoli náhodou. Pomyslný piedestal Horákové tvoří například její mimořádné dopisy z cely smrti, zveřejněné až čtyřicet let poté a vypovídající o pevném, nezlomeném charakteru. Zachovala se také svědectví z průběhu soudního líčení, kdy se Horáková a zřejmě i literát Záviš Kalandra, rovněž pak popravený, záměrně odchylovali od textů falešných doznání, které přitom měli mechanicky opakovat, jak je k tomu nutili vyšetřovatelé.

A Horáková se i u soudu neochvějně hlásila dál k Tomáši G. Masarykovi a Edvardu Benešovi, i když musela vědět, že si tak jen pohoršuje. Čímž se ovšem kalil záměr předvést veřejnosti průzračně běžící proces s jasnými viníky. Odpornými škůdci, jejichž smrt si žádali pracující v masově organizovaných peticích, přinášených v koších do soudní síně.

A kterou Horákové plamenně navrhl temně proslulý státní zástupce Josef Urválek. Nedávno opět připomenutý, když se ukázalo, že s ním v 70. letech sepsala odborný text (mimochodem k praxi zneužitelné vůči politicky nepohodlným lidem) kandidátka na post ombudsmana, poslankyně hnutí ANO Helena Válková.

Milada a Marta

Ale zpět: k dokreslení impozantní postavy Milady Horákové patří samozřejmě i brutální výslechy gestapem a následné věznění během okupace, kdy jí za odbojovou činnost také hrozila smrt. Která se dostavila až za totality následné. Po exemplárně vykonstruovaném politickém monstrprocesu. Který ovšem bývalá zákonodárkyně KSČM Marta Semelová považuje za zcela korektní.

Možná nikoli sama. Jen si to jiní raději nechávají pro sebe. A je na nich akorát vidět nechuť k tomu, že se z Horákové stává stále silněji působící příklad zásadovosti, spravedlnosti a demokratičnosti.

Mimochodem, možná by se paní Horáková pousmála nad tím, že po ní nazvané hlavní letenské třídě, někdejší Belkrédce, pak Obránců míru, říkají dnes místní usedlíci důvěrně a zkrátka Milada. Jako kdyby ji tak vzali mezi sebe.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít