A teď ten záznam: běží 13. minuta utkání Baník – Slavia a já ze zpomalených záběrů s odstupem vidím, že Milan Baroš (jak má ve zvyku) sleduje ve vzdušném souboji více soupeře na útočné linii, než samotný odkop brankáře Laštůvky.

Souček má míč na hlavě a Baroš do něj skáče zezadu s rozběhem hodně tvrdě. Faul jasný, dokonce zákeřný. Baroš má sice loket u těla, ale do stojícího hráče vletěl jako lokomotiva TGV. Sám hraju fotbal už 40 let, většinou na ofenzivních pozicích, takže spíš schytám od obránců a pak si to u piva vysvětlujeme, jsme smířliví, ale každý se většinou drží svého.

Že fauluje ofenzivní hráč obránce a chce tak v zárodku akce získat pro svůj tým výhodu, není tak obvyklé. I když dnes se hraje vrcholový fotbal u nás skoro víc tělem než nohama. A Milan Baroš tak hraje. Má zkušenosti a ví, že drobná nebo i větší postrčení, která rozhodčí přehlédne, mohou jeho Baníku získat ve finální fázi akce důležitou výhodu.

Zkušení navrátilci si dovolují

A teď jsme u metru rozhodčích. Fotbalovou ligu pokrývám jako novinář už čtvrtstoletí, metr sudích se časem pod vlivem různých vlivů vyvíjel. Ale jedno je jisté. Skvělí čeští hráči, kteří mnohé dokázali v těch nejlepších ligách v Evropě, si v české lize dovolují nad poměry a dlouhodobě jim to prochází.

Nebudu tak laciný a nebudu připomínat Tomáše Řepku, to opravdu ne. Ale zkuste si vybavit Karla Poborského, který (shodou okolností) v Ostravě v dresu Sparty po prohraném utkání v roce 2003 vrazil do novináře a poslal ostatní kolegy do určitých míst.

Jako hráč je i dnes morálním vzorem, ale když hrál za Spartu po návratu ze zahraničí, dovoloval si, zkoušel, co mu sudí i veřejnost dovolí. Každý chce získat výhodu.

Podobně na tom byl olomoucký odchovanec Radek Látal. Po comebacku z německého Schalke se rozhádal v mateřské Olomouci. Ale pak po přestupu do Baníku (shodou okolností zase Ostrava), dotáhl tým k mistrovskému titulu v roce 2004. Přitom byl chováním a rozdanými fauly v každém utkání té sezony na červenou kartu. Ale procházelo mu to, stejně jako ostatním „velkým“ navrátilcům.

A procházelo to i Milanu Barošovi – až do nedělního zápasu se Slavií. Baroš v naší lize dlouhodobě fauluje nejspíš více než obránci. Ale když to rozhodčí pravidelně nepískají nebo přecházejí, tak proč by se tak „Bary“ nechoval. Jeho jedenáctce to dlouhodobě pomáhá a tým je pro Baroše to nejvíc. Proto ještě na prahu 37. narozenin hraje nejvyšší soutěž a rve se.

Zákrok na Součka není úlet, horší je chování

Tentokrát ale narazil. Ale jak jsem uvedl v úvodu, neviděl jsem zákrok živě. Rozhodčí Berka byl v tu chvíli blízko a původně dal „živě“ Barošovi žlutou kartu. Pak si prohlédl videozáznam události a změnil rozhodnutí na červenou.

Když jsem později shlédl zákrok ze záznamu a zpomaleně, byla to tmavě žlutá, klidně i červená. Ale nemyslím, že jednoznačná červená. Teď bude fotbalová veřejnost čekat na čtvrteční disciplinární komisi. Ta uzná, že červená karta, byla v pořádku, to je jasné. Kdyby byla karta žlutá, nejspíš by nevznesla výraznějších námitek.

Tvrdší trest než za zákrok na hřišti ale nejspíš čeká Baroše za chování po vyloučení. Nadávky, gesta, fyzický kontakt se čtvrtým rozhodčím. To už je příliš. A to budou i přitěžující okolnosti k dalšímu trestu. Samotný zákrok byl červenou kartou už vyřešen. Ale lze očekávat stopku na jeden až tři zápasy. Osobně se domnívám, že pravda bude uprostřed.

Milana Baroše znám od 15 let, kdy jsem s ním dělal první rozhovor do novin. Byl to tichý kluk, kterému s tím, co dokázal v Anglii, Francii či Turecku, narostla křídla (jako Poborskému, Látalovi a dalším). Trochu je to i rapl. Sledoval jsem nedávno na tréninku nohejbalové zápasy jeden na jednoho mezi ním a brankářem Laštůvkou. Prohry nezvládá úplně lehce. Je to zkrátka s přibývajícím věkem fotbalista, který „to“ nehraje pro „to“, aby si „to“ užil. Chce vyhrát.

Stanciu, Baroš, Falta

Na hřišti v neděli Baroš neudělal nic tak hrozného. Po zákroku už to byla jiná písnička. Pokud poměříme tři přímé červené karty tohoto 10. ligového kola, tak sparťan Stanciu udělal za zády rozhodčího „křivárnu“ na jasné vyloučení.

Olomoucký Falta dostal červenou za zákrok tak tak na žlutou. A Milan Baroš byl závažností prohřešku mezi nimi. Možná i proto a kvůli dlouhodobé benevolenci rozhodčích získal pocit, že vše je v pořádku a že je to křivda. A proto se choval velmi nevhodně.

Ano, zkušení hráči, kteří táhnou diváky do hledišť si ve všech soutěžích zaslouží ochranu, ale nesmí ji zneužívat. A pokud jsou potrestaní, musí to bez remcání přijmout.

David Procházka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít