Není proto tak divné, že politici – ve snaze přimět obyvatelstvo poslechnout, aby akceptovalo dost brutální omezení vlastní svobody, možnosti podnikat, cestovat a vůbec žít, jak bylo zvyklé – sáhli k příměru války. Není to jen případ populistů, jako je Andrej Babiš z hnutí ANO nebo Viktor Orbán. Válečnickou rétoriku nasadil i takový Emmanuel Macron.

I když nemá obrana proti neviditelnému viru přenášenému v podobě kapének s válkou – aspoň jak ji známe – nic společného, představa válečného konfliktu vyvolá strach o vlastní život a lidé přestanou uvažovat o svých právech. Všichni pochopí, že v těžkých dobách je potřeba vzít otěže státu pevně do ruky a na nějaké dlouhé debaty není čas.

Převzato z Plusu

Kromě toho ale vyvolá válečnická rétorika vlnu emocí, které žijí svým životem a výrazně ovlivňují atmosféru ve společnosti. Na jedné straně řada lidí pocítí solidaritu s ohroženými, začne jim vozit jídlo nebo zasedne k šicím strojům a vyrábí nedostatkové roušky. V televizi můžeme vidět sérii příběhů o statečných bojovnících v první linii.

Vydělat na úkor společnosti?

Na druhé straně je třeba povolána armáda, aby střežila hranice státu. A to nejen před nakaženými cizinci, kteří by k nám chtěli proniknout, ale hlídá i nás, aby nás náhodou nenapadlo republiku opustit.

Stav ohrožení vlasti aktivizuje nejtemnější proudy ve společnosti, to ale bývají hlavně různá militantní uskupení vydávající se za národní domobranu, která najednou nabízejí bezpečnostním složkám státu pomoc.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nebezpečná militarizace naší debaty

Naštěstí zatím i předseda ČSSD a ministr vnitra Hamáček, který jinak kráčí ve stopách svého předchůdce Chovance, této nabídce odolává, je ale otázkou, jak dlouho to tomuto zastánci nekompromisního národního boje s koronavirem vydrží.

Jak už jsme byli vícekrát varováni, následky všech opatření, kterými se snažíme koronavirus porazit, mohou být mnohem horší než epidemie, kterou způsobil. A nejde jen o ekonomické dopady, i když i ty budou zřejmě citelné. Jde především o naši ochotu odevzdat svůj osud bez dalšího přemýšlení do rukou několika politiků, kteří nepodléhají další kontrole.

Pokud neopustíme představu celonárodního ohrožení ospravedlňující vládu tvrdé ruky a neobnovíme racionální debatu, která je podstatou demokracie, můžeme být na konci překvapeni, když se návratu ke svobodné a otevřené společnosti, tak jak jsme ji znali, už nedočkáme.

Emoce stmelující národ a oslavující hrdiny v první linii bitvy znějí sladce, ale dávají zapomenout, že – tak jako v takové chvíli vždy – na svoji příležitost zatím čekají nejrůznější chytráci, kteří jsou připraveni využít zmatku, nejistoty a potřeby hledat rychlá řešení. A nemusí jít nutně jen o ekonomické šíbry, kteří by chtěli „jen vydělat“ na úkor společnosti.

I z tohoto důvodu bychom se měli současné militarizace veřejné debaty – i celé naší společnosti – co nejdříve zbavit a trvat na tom, že veškerá omezení mohou být v platnosti jen úplně nejnutnější dobu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít