Je to už pár let, co Česká obchodní inspekce odmítla zveřejnit seznam benzinek, které nabízely nekvalitní paliva. Nakonec ten seznam zveřejňovat začala, i když zpočátku byly protesty až absurdně hlasité.

Přehrát

00:00 / 00:00

Miloš Šenkýř: Ceny benzínu? Možná by pomohlo dát informace řidičům

Teď na benzinových čerpacích stanicích – aspoň na některých – ulpělo další podezření.

Jestli jejich provozovatelé nezneužívají situace a nešněrují ceny neúměrně vysoko. A stát začíná opět tvořit seznamy. Tentokrát týkající se výše jejich marží. Se zdůvodněním, že v nutné situaci zasáhne a stanoví maximální ceny.

Nemusíme asi hluboce přemýšlet, abychom přišli na to, že jenom výše marže moc neřekne. Možná řekne naopak málo. Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou může ovlivnit – a ovlivňuje – mnoho faktorů.

Seznam prodejních cen

Od toho, kolik benzinka či jejich síť paliva nakupuje, přes to, jak je položená, komu patří technologie či pozemek, od koho bere elektřinu. Až třeba po to, jestli je napojená do nějakého platebního systému, který také bere díl z tržeb.

Jsou tu také stanice, které mají prodej „ven“, jako jakousi přidruženou výrobu. A to nejen prodej benzinu a nafty, ale třeba i zemního plynu do nádrží, jak je to například u brněnského dopravního podniku. O to je porovnání složitější.

Je dobře, že si stát ceny mapuje nejen s odstupem z výkazů Českého statistického úřadu. Ale to nestačí.

Je to možná jakýsi zdvižený prst, ale všichni tuší, že s palivy lze jen obtížně udělat totéž, co před dvěma lety s rouškami a respirátory. Tehdy se vláda na omezení usnesla, aby omezila kšeftaření s nimi. Roušky ale rozhodně nebyly hlavním zdrojem obživy prodávajících jako paliva na benzinkách.

Když už se do toho ministerstvo vrhlo, jednu věc udělat lze. Ceny publikovat. Ne výši marže, ale prostě a jednoduše aktuální ceny paliv. Většině řidičů bude popravdě jedno, kolik provozovatel vydělá, když on sám bude schopen ušetřit.

Už se vyplácí zajet si pro plnou nádrž o deset či dvacet kilometrů dál, a nemusí to být jen za polské hranice, jak vidíme na severu republiky. A řidiči nejsou hloupí, když by měli státem zaručené porovnání, využili by je.

Statistiky

Seznamem prodejních cen by stát neporušil předpisy na ochranu obchodního tajemství. Naopak, zákazník má právo být o ceně informovaný, je to věc z principu veřejná.

A pokud by takový seznam umožnil i pohled do historie, bylo by dobře. A to bez ohledu na to, nebo možná právě proto, že takový internetový seznam už funguje na dobrovolné bázi. Ať už některých provozovatelů – nebo že si ho tam dělají sami motoristé.

Povinnost nahlásit změny prodejních cen není všespásná. A provozovatelé by našli – a už najdou – tisíce důvodů, proč by jim nevyhovovala. Včetně toho, že by se ukázalo, kolikrát denně třeba někteří z nich ceny mění. Tím spíš, když stále platí, že náš stát patří dlouhodobě k zemím s nejvyšší hustotou čerpacích stanic.

A když by byla taková aplikace vymyšlená skutečně dobře, mohla by fungovat i trvale. Ať už pro potřeby statistiků nebo třeba pro stanovování ceny pro potřeby proplácení cestovních náhrad, kde stále funguje možnost takzvané vyhláškové ceny.

Teď mimochodem opět hluboce pod aktuální hodnotou, protože kdyby mělo ministerstvo práce na změny reagovat, musí příslušnou vyhlášku chrlit stále častěji.

Miloš Šenkýř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít