Úleva z Miloše Vystrčila. Mohl si najít únikovou cestu, kdyby chtěl

Tvrdost hmot se zkouší diamantem a tvrdost států se v posledních letech měří postojem k Číně. V tomto ohledu se Česko na stupnici minerálů pohybovalo někde mezi mastkem a solí kamennou. Od tajného prohlášení čtyř ústavních činitelů přes snaživý výrok jednoho premiéra o dalajlamismu až po čerstvé rozhodnutí parlamentu, že nepoděkuje Tchaj-wanu za zdarma poskytnutou zdravotnickou pomoc v době koronavirové krize.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Předseda Senátu Miloš Vystrčil přijal výzvu okamžiku a na Tchaj-wan pojede. Jeho argument je v jádru ‚churchillovský‘ – ustupování nás nezachrání,“ píše v komentáři Jan Fingerland. | Foto: Michal Krumphanzl | Zdroj: ČTK

Pro Čínu je otázka mezinárodního postavení Tchaj-wanu důležitá z více důvodů. Jedním z nich je, že je to také účinná zkouška, kam až politické reprezentace jiných států pod tlakem ustoupí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Úleva z Vystrčila

Před pár měsíci se německý Bundestag velmi kroutil, když ho občanská petice s 50 tisíci podpisy vyzvala, aby zaujal stanovisko k možnosti uznání Tchaj-wanu. A zprvu dokonce ani nechtěl věc uveřejnit na svých stránkách, právě s odkazem na „politiku jedné Číny“. Nejen českým politikům tedy tváří v tvář Číně měknou kolena.

Cesta na jihovýchod

Ve zkoušce tvrdosti ale zřejmě obstál bývalý předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS), protože by se byl pravděpodobně na Tchaj-wan vypravil. Jeho nástupce Miloš Vystrčil (ODS) se ocitl v ještě o něco jiné situaci, protože postupně vycházely najevo nové skutečnosti o tom, co se dělo kolem výhružného dopisu Kuberovi i v souvislosti s čínskými dodávkami během koronavirové krize.

Sinoložka Lomová: Čína chce, aby Tchaj-wan přestal existovat ve vědomí lidí

Číst článek

Vystrčil by asi našel nějakou únikovou cestu, kdyby chtěl, ale přijal výzvu okamžiku a na Tchaj-wan pojede. Jeho argument je v jádru „churchillovský“ – ustupování nás nezachrání a nakonec stejně přijdeme o čest i o výhody, které si ústupky budeme chtít zachovat.

Sám Vystrčil ovšem dodává, že věrnost sobě i Tchaj-wanu není jednoznačně ekonomicky nevýhodná. Tchajwanský kapitál u nás vytváří více pracovních míst než ten čínský, tchajwanské investice jsou pro rozvoj české vědy cennější, a jak slýchám od svých známých orientalistů, tchajwanské dary na výzkum východoasijské kultury nejsou podmiňovány žádoucími závěry, ke kterým mají odborníci dospět.

V této souvislosti vyvstávají dvě otázky. Jedna je, zda jeden Vystrčil – nebo jedna jeho cesta – znamená zásadní zlom v českém přístupu, nebo ne. Odpověď je, že ne. Čína nebude moci nechat tuto vzpouru proti své vůli bez odpovědi, přinejmenším odpovědi ekonomické.

Přitom, jak ukazuje dosavadní zkušenost, se najde v českém prostředí dostatek lidí, kteří si odpracují svou část úkolu – postarají se o skandalizaci senátorské cesty a zaplaví debatu tvrzeními o ztrátách na pracovních místech a dalších negativních dopadech, i když to vše budou kroky učiněné z vůle Číny. Co pak? Vystrčilovo rozhodnutí tedy bude mít smysl, jedině pokud se Senátem budou držet basu i další instituce a bude-li určovat nějaký dlouhodobější kurz.

Dvě Číny, jeden názor

Je tu ještě druhý aspekt: dlouhodobý neduh nejednotnosti české zahraniční politiky. Svou linii má vláda, jinou prezident, nyní jako kdyby se svou politikou přicházel i Senát – Vystrčil tvrdí, že se mu dostalo podpory i od řady kolegů z ostatních klubů.

Ideální je, pokud ve společnosti existuje základní shoda na zahraničněpolitické linii a také pokud existuje koordinace mezi důležitými hráči. Podle Ústavy by měla hlavní roli hrát vláda, zejména premiér a ministr zahraničí.

Před pár dny se u nás debatovalo o stanovisku tří ministrů zahraničních věcí k otázce izraelské anexe části Západního břehu Jordánu, přičemž úřadující ministr Tomáš Petříček z ČSSD byl kritizován za odchylku od dlouhodobé politiky. Domnívám se, že ji nijak zásadně neporušil, protože se pohyboval v mezích české podpory dvoustátního řešení arabsko-izraelského konfliktu.

Čínská ambasáda: Cesta Vystrčila na Tchaj-wan podryje budoucí spolupráci mezi Čínou a Českem

Číst článek

Ovšem také Vystrčilova senátní, tedy mimovládní iniciativa, která má jasné rysy zahraničněpolitické aktivity, nepřekračuje dosavadní rámec. Nepopírá explicitně naši politiku, podle které Čínu reprezentuje Čínská lidová republika. V čem je tedy problém? V postoji čínských partnerů, totiž těch v Pekingu.

Česko se v podání předsedy Senátu nehodlá tvářit, že Tchaj-wan neexistuje, že nefunguje jako stát de facto. Jeho velkou vinou v očích Pekingu je, že funguje jako demokratický a prosperující stát, a tedy je vlastně ukázkou toho, čím by Čínská lidová republika mohla být, kdyby se na pevnině vyvíjely věci jinak.

A to je asi klíč k problému. Číně nestačí, že Česká republika uznává ČLR a neuznává Tchaj-wan. Chce, abychom mysleli a jednali tak, jak si představuje ona, zatím jen v otázce Tchaj-wanu. Teď předseda Senátu Vystrčil – jaksi i za nás – nahlas řekl, že on se tím řídit nehodlá.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme