Beztrestné lhaní aneb Zeman se nechová jako gentleman

Mýlit se je lidské. Člověk by si svoji chybu měl uvědomit a měl by se za ni omluvit. A neměl by s tím příliš otálet. Alespoň ne od chvíle, kdy je naprosto zřejmé, že se omylu dopustil. Tím spíš, když s jeho pomocí mohl někoho poškodit.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman

Prezident Miloš Zeman | Foto: Michal Růžička | Zdroj: MAFRA / Profimedia

Je to zdánlivě banální postup. Není však pro každého. Existují lidé, kteří mají s uznáním své chyby problémy. Dokonce i v momentu, kdy je naprosto jasné, že se jí dopustili.

Jsou-li donuceni nějaké to omluvné slůvko nakonec z úst vypustit, nevyzní upřímně. Chovají-li se takto opakovaně, vzbuzují dojem, že se asi považují za nadlidi. Alespoň v duchu zmiňovaného hesla o omylnosti a lidskosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Hartman: Beztrestné lhaní, aneb Zeman se nechová jako gentleman

Z postu prezidenta republiky může být k takovémuto vnímání vlastní osobnosti člověk určitým způsobem ponoukán. Podle Ústavy totiž hlava státu není za výkon své funkce odpovědná. Lze na ni sice podat žalobu k Ústavnímu soudu pro hrubé porušení Ústavy nebo pro velezradu, podmínky umožňující tento krok jsou však nastaveny tak, že v praxi je to obtížně proveditelné.

Schovaný za beztrestnost

S nadsázkou řečeno, prezident si může dělat, co chce. Nemusí si příliš lámat hlavu s tím, že by za své chování mohl například stanout před soudem. Může tak dejme tomu beztrestně lhát a poškozovat tím jiné lidi.

Stát se musí omluvit za Zemanův výrok o Peroutkovi, verdikt je pravomocný

Číst článek

Názorným příkladem jsou slova Miloše Zemana na adresu legendárního novináře a spisovatele Ferdinanda Peroutky. O člověku, který byl během 2. světové války léta vězněn v koncentračním táboře, tvrdil, že byl fascinován nacismem a napsal článek Hitler je gentleman. Zmiňovaný článek nebyl prezident schopen nikdy předložit.

Důvod je prostý – Peroutka nic takového nenapsal. Očekávala by se omluva. Té se Peroutkovi potomci od Zemana nedočkali a ani nedočkají. Prezident toho sám není schopen. Soudy ho k tomu nedonutí. Takže se za něj patrně omluví stát prostřednictvím ministerstva financí.

Zkrátka, někteří lidé si nepřipustí, že se mýlili. Zdráhají se tomu uvěřit i v momentu, kdy mají před očima pravomocný verdikt soudu. Nejsou-li zrovna v pozici prezidenta této země, musí se nakonec za svůj omyl omluvit. Ač nerad, učinil tak v minulosti opakovaně i Miloš Zeman. V pozici hlavy státu už se s tím zatěžovat nemusí. V nejhorším případě to za něj udělají úředníci.

Současný prezident se pochopitelně dokáže omluvit poměrně rychle a bez soudních tahanic. Učinil tak například směrem k bývalému vídeňskému starostovi nebo k bývalému americkému velvyslanci.

Jeho neochota v jiných případech, včetně toho Peroutkova, tak vyvolává dojem, že v nich nejde o omyl, ale o záměrnou lež, která má veřejně pošpinit konkrétního člověka. Být přitom schovaný za de facto beztrestnost, nesvědčí o tom, že by byl Zeman zrovna gentleman.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Petr Hartman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme