Když má prezident Zeman pravdu

Člověk by neměl promarnit žádnou šanci souhlasit s hlavou státu. Takže ano, je to tu, prezident dokonce i tenhle týden pronesl věty, které lze podepsat – stalo se to v jeho čtvrtečním rozhovoru pro Mf Dnes, samozřejmě až když došlo na pasáž o obstrukcích, protože úvodní část, v níž český prezident vyjadřuje svou neotřesitelnou důvěru v toho ruského, bylo obtížné vydržet.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman

Prezident Miloš Zeman | Foto: Petr Topič | Zdroj: MAFRA / Profimedia

„Jsem v zásadě proti změnám jednacího řádu, pokud se na tom nedohodnou vládní strany s opozicí. Protože v opačném případě by hrozilo, že po příštích volbách by se role mohly přeměnit a jednací řád by se tak permanentně měnil,“ prohlásil prezident Miloš Zeman.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Když má prezident Zeman pravdu

Je to přesně tak. Pokaždé, když se ve sněmovně začne obstruovat, zvedne se vlna nápadů, jak ty nekonečné hodiny zkrátit a zajistit klid na konstruktivní parlamentní práci.

Existují dokonce politici, kteří se dokáží mrštně pohybovat mezi oběma názorovými póly, kupříkladu současný ministr financí a někdejší předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura, který už v roce 2011, kdy byla ODS u moci a trápily ji obstrukce sociálních demokratů, navrhoval v podstatě totéž, co Andrej Babiš (ANO) o pár let později: tedy vyčlenit na debatu přesně vymezený čas, který se pak rozdělí mezi jednotlivé kluby – a hotovo.

Nechte Okamuru mluvit

Jak pošetilý nápad to byl, musel Stanjura ocenit během svého osmiletého pobytu v opozici, kdy jeho strana k obstrukcím také občas sáhla. A mimochodem, kdyby tehdy platil Stanjurův návrh, zdaleka největší čas při sněmovních debatách by v letech 2017 až 2021 připadl hnutí ANO, jehož klub měl tehdy 78 členů.

Zeman: Válka nebude. Informace o ruské invazi na Ukrajinu jsou opět blamáž tajných služeb USA

Číst článek

A tak to v české politice chodí. Obstrukce jsou únavná a zdlouhavá záležitost, zvlášť když se do nich pustí zrovna hnutí SPD, jehož poslanecký klub není k dlouhým debatám zrovna ideálně intelektuálně vybaven. Jen i v jejich případě platí: kvůli epizodám a drobným zádrhelům není hned nutné měnit princip, který má svůj smysl.

Jednací řád české sněmovny vznikl v půlce 90. let a odráží ducha své doby: I když jsme už tehdy něco jako obstrukce znali, bylo pro nás stále důležitější zachovat prostor svobodného parlamentu, v němž má každý, koho tam voliči vyslali, šanci mluvit, hádat se a klidně i zdržovat – to je demokracie, kterou jsme tehdy chtěli, protože jsme dlouhá desetiletí znali jen její parodii.

Když se podíváme do historie, najdeme jen několik málo případů, kdy se menšině efektivně povedlo zastavit vůli sněmovní většiny – ať už obstruoval kdokoliv zprava, či zleva. Strany, které mají někdy ambici vládnout, si naštěstí obvykle uvědomí, že něco podobného může potkat i je. A že důstojná porážka po hrdinském vyčerpání všech zúčastněných může znamenat třeba šanci učinit z ní téma volební kampaně, jak jsme na příkladě ČSSD poznali třeba při církevních restitucích v roce 2012.

SPD tyhle ambice nemá, jejich jediným cílem je pouze destrukce. I to k demokracii patří. A cena je pořád nižší než pomalé, postupné, ale nezastavitelné okrajování svobody, jejíž skutečnou sílu obvykle doceníme až zpětně, když o ni začneme postupně přicházet, i když se nám v první chvíli může zdát, že jsme se jen zbavili jisté nepříjemnosti.

Takže ještě jednou: Nechte Okamuru klidně mluvit. Dřív nebo později ho to unaví. Demokracie má naštěstí tuhle lhůtu mnohem delší.

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme