Otevřel tak otázku morálky v celém případu Čapí hnízdo. A řekněme rovnou, že to z jeho pozice nebylo tak úplně rozumné, protože, když uplatníme morální úhel pohledu, spatříme největší problém na straně obviněných.  

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Největší ironie je v tom, že jistý morální lapsus připouštějí v kauze Čapí hnízdo i příznivci Andreje Babiše. Třeba takový Miloš Zeman, když vysvětloval, proč se podle něj Andrej Babiš nedopustil trestného činu, prohlásil, že právo je minimim morálky a z hlediska minima morálky tedy bylo právo naplněno. Je to mimoděčné vyjádření toho, že morálky mohlo být v jednání Andreje Babiše opravdu minimum.  

To nakonec svým způsobem připustil i sám Andrej Babiš. Když se průšvih s evropskou dotací v plné šíři provalil, prohlásil, že oněch 52 milionů korun rozdá na charitu. Byl to svého druhu odpustek. No a řeknětě sami: Proč by si člověk kupoval odpustky, kdyby neměl pocit, že udělal něco – když ne rovnou trestného – tak určitě ne úplně morálního?  

Ošidná dvojrole

Dá se namítnout: Proč se vlastně vůbec nyní morálními aspekty případu zabývat? Vždyť ve sněmovně šlo o vydání k trestnímu stíhání, tedy o aspekty trestněprávní! Inu proto, že jde o politiku a v té jde i o jiné záležitosti než o pouhou trestní odpovědnost. Třeba právě o etiku, která je součástí toho, čemu se souhrnně říká odpovědnost politická.

Je jistě možné, že podobně jako Andrej Babiš uvažovali a jednali při pokusu o získání evropských dotací desítky lidí. Jenže nikdo z nich současně neříká, že chce bojovat s „korupční hydrou“, nikdo z nich nechce být premiérem. V byznysu si s minimem morálky vystačíme, a je to tak v pořádku. V politice to tak ale není, nebo by být nemělo.

Pokud se někdo nedokáže ovládnout a tvrdě maximalizuje své zisky, sice možná v mantinelech zákona, ale bez valného ohledu na morálku, nemá pro politiku ty nejlepší předpoklady. Politika spočívá, nebo by aspoň měla spočívat, ve správě věcí veřejných, nikoli v jejich privatizaci.  

A ještě jednu poznámku: Kauza Čapí hnízdo, ve které figuruje nejen Andrej Babiš, ale i jeho rodina ukazuje, že je krajně komplikované oddělit různé roviny života, například právě byznys a rodinu. V jistém smyslu je vlastně přirozené pracovat v byznysu ve prospěch vlastní rodiny, či naopak rodinu v byznysu využít.

Když budeme pokračovat o úroveň výš, dostaneme se nutně k otázce, zda, pokud je člověk byznysmen tělem i duší, může dokázat od vlastního byznysu oddělit politiku. Nehrozí nakonec vždy, že byznysmen bude i v politice tak trochu pracovat ve prospěch vlastního byznysu? A třeba i v modu „minimum morálky“, jak o tom už byla řeč?

Ne, není řečeno, že nikdo nemůže ošidnou dvojroli zvládnout se ctí. Ale opatrnost na místě je. A týká se to samozřejmě i Andreje Babiše, kandidáta na předsedu vlády České republiky.

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít