Ministr kultury útočící

Kdo předminulý týden viděl při debatě na téma nedůvěry vládě místy až rozverný projev ministra kultury, těžko mohl mít pocit, že by se chystal na odchod z kabinetu, i když už zhruba měsíc předtím podal demisi. Prezidentem ovšem neakceptovanou.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Antonín Staněk | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Na to vzápětí následoval návrh na odvolání, který na požádání šéfa ČSSD dodal Hradu premiér. U toho zatím zůstává, neboť, jak známo, hlava státu ve věci nekoná. A její schůzka se šéfy koaličních stran žádný posun nepřinesla. To už ale ČSSD právě kvůli nemožnosti vyměnit svého ministra začala hovořit o odchodu z vlády.

Těžko se jí divit. Když se premiér tváří, že to ani vlastně není jeho věc, a nemíní se prostřednictvím kompetenční žaloby otázat Ústavního soudu, jak si vykládat článek 74. Ústavy: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Neboť Miloš Zeman poukazuje na to, že v základním zákoně státu není žádná lhůta.

Přesných časových určení však v Ústavě chybí vícero a podle této logiky by prezident mohl, ale také nemusel dělat řadu dalších věcí. Respektive s nimi třeba celé roky otálet. A premiérovi by nezbylo než nad tím pokrčit rameny. Pokud by se tedy ústavních soudců nezeptal, aby bylo jednou provždy jasno. Na tom není nic k nepochopení.

Jako Karel IV.

Nedodržel slovo, psal Staněk o Hamáčkovi. ‚Nejlepší důkaz, že změna je nezbytná,‘ reagoval šéf ČSSD

Číst článek

Zato komplikované je to s oním ministrem kultury, který mimochodem často vyslovuje nebo píše své příjmení. Snad aby si ho všichni občané řádně zapamatovali. Ostatně prý ho v mnohých městech a obcích výborně dobře znají, protože pro ně mnohé vykonal. Jako údajně druhdy Karel IV.

To raději ponechme stranou a všimněme si, co ještě ministr říká. „Šel jsem do toho, abych pomohl předsedovi ČSSD prosadit principy strany, ne abych byl ministrem.“

Vedení sociálních demokratů si jej však ve vládě už nepřeje, protože podle nich některými kroky značně rozkolísal kulturní frontu a není v jeho moci ji uklidnit, což ČSSD u veřejnosti přinejmenším neprospívá. Ministr je zřejmě jiného názoru a v úřadu evidentně hodlá setrvat. Ať se děje, co se děje.

Doba na logické odpovědi

A když se stal, třebaže vlastně mimoděk, prostřednictvím prezidenta a nečinného premiéra příslovečným kamenem úrazu, zaujal nezvykle útočnou pozici. Konkrétně vůči Janu Hamáčkovi: „Zrady, podobně jako nevěry, přicházejí většinou ze strachu a slabosti nežli racionálního záměru. I tak lze číst jednání našeho předsedy.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Ministr kultury útočící

A člověk si láme hlavu nad tím, co že si to se šéfem strany slíbili, málem jak snoubenci před oltářem? Podle Hamáčka asi nic moc, když jen lakonicky reagoval, že „setrvání ministra ve vládě nepřipouští, musí jím být někdo, s jehož nominací strana souhlasí.“ A další ministrovu repliku: „Co vzít poslední zbytky rozumu do hrsti a začít přemýšlet konečně strategicky, bez hysterie a siláckých gest?“ už ponechal odplout do zapomnění.

Kam, dodejme, chtěj nechtěj ovšem míří i sám sebe rád jmenující ministr. I když ho míní prezident ponechat ve funkci prý přinejmenším do vyřešení trestních oznámení na šéfy dvou galerií, které ministr podal. Jenže proč by na nich proboha nemohli policisté klidně pracovat i za jiného šéfa Nostického paláce? No, na logické odpovědi jakoby zrovna nějak nebyla ta správná doba. Ale třeba přijde. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme