Nejčerstvější zkušenost tohoto typu učinil současný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Za úvahy o možnosti zavedení nadstandardní péče na programové konferenci své strany schytal kritiku zprava i zleva.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Hartman: Válkova slovní válka o nadstandardní zdravotní péči

Přitom z Válkových úst žádný konkrétní návrh nezazněl a ani neleží připravený na stole. Není se čemu divit. Rozdělení zdravotní péče na standardní a nadstandardní je totiž věc velmi komplikovaná.

Nejde pouze o to, že by politici riskovali odliv přízně voličů. Musí se vypořádat s Listinou základních práv a svobod. Podle ní má mít každý občan na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky, které stanoví zákon. Takže poslanci a senátoři se mohou formou právní normy pokusit definovat nadstandard.

Platit za komfort, ne za péči

V minulosti to už učinili. Konkrétní vymezení nadstandardu však ponechali na vyhlášce. Což podle Ústavního soudu není možné a proto obecný zákon o dělení péče na standardní a nadstandardní zrušil. Není náhodou, že byl prosazen v době, kdy ministrem zdravotnictví byl rovněž představitel TOP 09 Leoš Heger. Vlastimil Válek by na něj rád navázal.

V současné době však politici spíše řeší růst cen energií a vývoj inflace, potýkají se s deficitními státními rozpočty a udržitelností veřejných financí. Většina z nich nemá odvahu pouštět se do razantního vylepšení hospodaření státu. Není tudíž pravděpodobné, že by nyní riskovali zaváděním nadstandardní péče odliv přízně.

Ostatně Leoš Heger po osobní zkušenosti hovoří o nadstandardech jako o politicky smrtelné záležitosti, se kterou se musí zacházet velmi opatrně. Vystoupení ministra Válka před stranickými kolegy z TOP 09 na takovýto postup příliš nevypadá. Jeho úvaha o dělení zdravotní péče bez podrobnějších představ vyvolala podle očekávání především negativní reakce.

Přitom dostupnost zdravotní péče, její kvalita a hlavně dlouhodobá udržitelnost jejího financování z veřejných zdrojů by měly být jedním ze zásadních témat nejenom politických diskusí. Jejich výsledek by potom neměl být v rozporu s názorem Ústavního soudu.

Podle něj by odlišnost mezi standardní a nadstandardní péčí neměla spočívat v rozdílech ve vhodnosti a účinnosti léčby. Podle soudu musí mít ošetřující lékař možnost v individuálních případech rozhodnout v zájmu ochrany života a zdraví pacienta o tom, že případná ekonomicky dražší varianta je pro něj vhodnější a měla by být plně hrazena.

Zkrátka podle Ústavního soudu by se spíše mělo platit za komfort a ne za péči. Při neřešení problémů tuzemského zdravotnictví se však v budoucnosti můžeme dostat do situace, kdy se i standardní péče bude považovat za komfort.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Petr Hartman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít