Jde samozřejmě o reakce obyvatel Ruské federace na tzv. částečnou mobilizaci vyhlášenou Vladimirem Putinem. Takzvaná je proto, že příslušný prezidentský výnos nic o částečnosti neříká.

Přehrát

00:00 / 00:00

Alexandr Mitrofanov: Rusové klečí, ví, že buntují, ale neklečet nedokážou

V českém veřejném prostoru jsem zaznamenal určitá očekávání, že teď se už Rusové konečně proberou, když jde o jejich životy, a začnou proti Putinovu režimu pořádně buntovat.

Kdo sleduje zprávy, ví, že nic takového se neodehrálo. Jako už mnohokrát předtím, vyšlo ve větších městech do ulic dohromady několik tisíc lidí a více než tisíc pak policie zatkla.

Když tyto lidi ozbrojenci brutálně mlátili, stála kolem spousta přihlížejících a v lepším případě tu hrůzu natáčel někdo na mobil. Žádná vzpoura.

Klečeli a čekali

To je ovšem zpráva o duševním stavu těch, kteří přece jen protestovat šli. To je nepatrná menšina. V dostupných anketách se nálada Rusů dělí přibližně napůl.

Jedni mobilizaci odmítají, druzí ji vítají a jsou připraveni položit život za císaře pána... pardon, za Vladimira Vladimiroviče. Ti druzí jsou zachyceni na stále přibývajících videích z míst, kde nastupují do vojenských autobusů a říkají, že si holt jedou zastřílet.

Odpůrci, kteří mají podnikavého ducha, se okamžitě vydali na ještě přístupné a propustné hranice Ruska. Finsko a Gruzie měly prim, až se finští představitelé nechali slyšet, že zemi pro Rusy uzavřou.

Ti, kteří byli vždy raději pasivní, se ptali například exšéfredaktora zakázaného Echa Moskvy Alexeje Venediktova v jeho online pořadu na YouTube. Mně nejvíce učarovaly dvě otázky:  „Jak mohla situace dojít až k tomu, co máme dnes“ a „Kam utéct a co dělat“.

Michael Nacke, někdejší redaktor Echa Moskvy a už dlouho samostatný vloger, zase napsal, že se ho ptají diváci na radu, jak se mají schovat před mobilizací. Ptají se z Ruska, Nacke je ovšem dávno v emigraci v Gruzii.

Jaká je úroveň těchto obyvatel Ruské federace a nakolik jsou pro Putina nebezpeční, není nutné rozsáhle vysvětlovat. Nula od nuly pojde.

Je užitečné znát klasickou ruskou literaturu. Michail Lermontov, což je jeden z jejích pilířů, napsal v roce 1841: „Sbohem, nemyté Rusko, země otroků, země pánů. Sbohem, modré uniformy, i tobě, lide, jenž jsi jim oddán.“

A Michail Saltykov-Ščedrin v nesmrtelné knize Historie jednoho města (v českém překladu Historie města Hloupětína), která je podle mě nejlepším vylíčením Ruska, napsal v roce 1870 o obyvatelích tohoto Hloupětína: „Klečeli a čekali. Věděli přece, že takto buntují, ale neklečet nedokázali.“

Klasikové znali své pappenheimské.

Autor je komentátor serveru novinky.cz

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít