Mnoho vítězů, mnoho poražených

Vzpomínáte si na scénu z filmu Sněženky a machři, kterak si krásná Marika užívá v cukrárně s Michalem Suchánkem alias Karlem Máchou, a duo Cabadaj – Převrátil, které je načapá, směrem ke „zrádnému“ kamarádovi utrousí, že „pan Mácha si myslí, že prohrát je to samé co vyhrát?“ Identifikovat vítěze a poražené letošních britských parlamentních voleb je ještě mnohem složitější než podle výsledku karetního turnaje určit, kdo má nárok nadbíhat nejhezčí holce z lyžařského kurzu…

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Britská premiérka Theresa Mayová opouští po volbách sídlo konzervativců. Její strana oslabila, opoziční labouristé jsou naopak silnější. Nikdo z nich ale rovnou nezískal většinu v parlamentu

Britská premiérka Theresa Mayová opouští po volbách sídlo konzervativců. Její strana oslabila, opoziční labouristé jsou naopak silnější. Nikdo z nich ale rovnou nezískal většinu v parlamentu | Zdroj: Reuters

Premiérka Theresa Mayová vypsala volby s jasným cílem zvětšit parlamentní většinu své Konzervativní strany a posílit mandát před začátkem oficiálních jednání o brexitu. Sešup z 331 poslanců na 318 a ztráta většiny v Dolní sněmovně se coby úspěch prezentovat fakt nedá, zvlášť jestli toryové měli podle průzkumů před pár týdny ještě propastný náskok až 25 procent na Labour Party. Jenže moment. Mayová si polepšila z Cameronových 37,7 procenta na 42,4 procenta. Získala víc netto voličských hlasů než „Železná lady" při své triumfální výhře ve volbách v roce 1987. Navíc Konzervativní strana přes veškerou mediální masáž skončila prostě první a má šanci „slepit" s pomocí DUP životaschopnou vládu.

Jeremy Corbyn se může právem radostně objímat se svými spolustraníky v centrále labouristů, protože výsledek tohoto levicového lídra a jeho formace prostě fantastický je. Labouristé podle průzkumů a nepřejících médií směřovali k nejhoršímu volebnímu výsledku od roku 1935. A ejhle, Corbyn nakonec získal vyšší procento hlasů než Tony Blair v roce 2005. I když lídr Opozice Jejího Veličenstva pár desítek minut v pátek ráno nárokoval právo sestavit menšinovou vládu, v praktické rovině může „Jezza" sestavovat leda plaňky plotu kolem své zahrádky v East Finchley v severním Londýně. Nadšenými reakcemi mladých fanoušků, které Corbyn dokázal obdivuhodně dostat k volebním urnám, si předseda labouristů může leda vytapetovat kancelář.

V duchu výše popsané logiky se musí vítězně-poražená cítit také Skotská národní strana (SNP), i když u ní tedy negativa výrazně převažují, hlavně s ohledem na choutky po dalším referendu o nezávislosti. Liberální demokraté získali nazpět pár poslaneckých křesel, ale celkově to taky nebyla žádná hitparáda. Variantu „lose-lose" vystřihla jedině protiunijní Strana pro nezávislost Spojeného království (UKIP). Ale vlastně to taky není úplně pravda, protože tu může pořád hřát naplnění smyslu existence této formace, a sice dostat Británii z Evropské unie.

Když už jsem u brexitu, poselství voleb, to, jak budeme číst dopady hlasování na podobu brexitu, není úplně jednoznačné. Jedním z klíčových faktorů, který přispěl k nečekanému výsledku hlasování, byla nepochybně tzv. „remainers revenge", tedy odplata lidí, kteří si přáli setrvání Británie v EU. Brexit jako takový se volbami nezpochybnil, jakkoli by si asi hodně lidí přálo. Zpochybnil se ale přístup k odchodu z EU v podání Theresy Mayové. Osobně si myslím, že britská premiérka potřebovala pořádnou parlamentní většinu, aby nebyla mimo jiné pod tlakem „brexitových jestřábů" ve vlastní straně. Nedomnívám se, že hlasování 8. června učinilo variantu „hard brexitu" nepravděpodobnou.

Bude nesmírně důležité sledovat, jako cenu za podporu menšinové vlády Konzervativní strany „vyhandlují" politici severoirské DUP. Je důležité si uvědomit, že ulsterští unionisté byli v loňském referendu PRO brexit, včetně odchodu z jednotného trhu a celní unie. Současně ale mají jasnou prioritu, a sice pokud možno zachování současného režimu na hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou, což ale bez celní unie půjde zatraceně těžko. Jedna podstatná věc se ale ohledně brexitu přece jen změnila. Kvůli podílu DUP na vládě je tu nutnost se nějakým způsobem dohodnout s Evropskou unií, která je jedním z garantů míru v Severním Irsku. Nejspíš tak padá jedna ze zásad Theresy Mayové, že „žádná dohoda je lepší než špatná dohoda". Spojené království minimálně kvůli Ulsteru prostě dohodu potřebuje...

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme