Modrá velryba z temného webu nepřiplula

Na kauze jménem Modrá velryba je špatně prakticky všechno, počínaje nesprávně přeloženým jménem, které v angličtině označuje plejtváka. O údajné sebevražedné hře, kvůli které si ale život zřejmě nikdo nevzal, se v Česku začalo mluvit až po upozornění policie.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Plejtvák (tzn. modrá velryba)

Plejtvák (tzn. modrá velryba) | Foto: Max Pixel (CC0) | Zdroj: Wikimedia Commons

Příběh o hře, která má navádět děti k sebevraždě, se původně objevil na ruské sociální síti VKontaktě, kde měl nalákat uživatele do skupin sdílejících „šokující obsah“, třeba záznamy sebepoškozování. Z marketingového triku ovšem ruská média udělala reálnou hrozbu - a zpráva o smrtící internetové zábavě se přes ně dostala i do zahraničí.

V Česku se první informace o takzvané Modré velrybě se objevily už v únoru. Ačkoliv se ale Rusko skutečně potýká s velkým počtem sebevražd mladistvých, žádnou z nich se nepodařilo s údajnou hrou přímo propojit. Přesto česká policie předminulý týden vydala tiskovou zprávu, ve které před Modrou velrybou varuje. A jak vyplývá z dat vyhledávačů, právě to vzbudilo o do té doby prakticky neznámou hru zájem.

Varovnou informaci převzala média a bleskově ji rozšířila mezi své čtenáře i uživatele sociálních sítí. Policie nařčení z poplašné zprávy odmítla, ale i když nemá hra v Česku naštěstí žádné oběti, jde o další z mnoha praktických projevů Thomasova teorému: pokud je hypotetická situace definována jako reálná, ve svých důsledcích se reálnou stane.

Na celé věci je ovšem pozoruhodný také zdroj, který se Modré velrybě připisuje. Má jít o takzvaný deep web, jakési tajemné internetové podsvětí, kam by se podle šiřitelů příběhu o sebevražedné hře neměl rozumný člověk v žádném případě odvážit. „Na internetu je pár videí, kde se nějací nadšenci na Deep web snažili dostat,“ píše se na stránce, kterou vyhledávač na spojení deep web nabízí jako první.

„Podařilo se jim to. Ale vzápětí jim přišel e-mail, ve kterém byla jejich přesná adresa bydliště včetně jména a data narození, se vzkazem: Už sem vícekrát nechoď, mohl bys toho litovat.

Takové historky jsou možná vzrušující, ale se skutečností nemají nic společného. Pod názvem deep web se jednoduše skrývá ta část internetu, která se - z mnoha možných důvodů, třeba proto, že na ni nevedou odkazy z jiných webů - nedostane do hledáčku Googlu a dalších internetových vyhledávačů. Takové stránky jsou z drtivé většiny neškodné, jde třeba o amatérsky vyrobené osobní weby z devadesátých let.

Jen malou částí deep webu je „temný web“, dark web. Ani ten ale není v principu o nic děsivější než otevřený internet - může se na něj dostat úplně každý, ovšem jen se speciálním anonymizačním prohlížečem. Anonymita a obtížná dohledatelnost uživatelů je na dark webu klíčová (a mimo jiné zaručuje i to, že nikomu zničehonic nepřijde záhadný děsuplný e-mail).

Dark web není možné prohledávat zdaleka tak snadno jako „běžný“ internet a odkazy na jednotlivé stránky často nejsou veřejně dostupné, proto je jeho používání o poznání víc vzrušující než třeba návštěva Facebooku. Jeho součástí jsou skutečně i protizákonné služby - třeba tržiště, na kterých se obchoduje s drogami a padělky dokladů. Ani ta však nejsou zahalena žádným tajemstvím: jde o poněkud primitivnější verze klasických e-shopů a nejtěžší není zorientovat se na nich, ale naučit se používat univerzální, ale technicky komplikovanou měnu dark webu: bitcoin.

Kromě prostoru pro ilegální obchod je ale temný web i bezpečným útočištěm třeba pro politické aktivisty ze zemí, kde dochází k cenzuře internetu. Velké komunity se na dark webu tvoří třeba v Číně, která na otevřený internet dohlíží mimořádně bedlivě. I proto dochází k paradoxní situaci, kdy je největší prostředník dark webu Tor z velké části sponzorován americkou vládou.

Jakkoliv tedy temný web vzbuzuje zvědavost, nic tajemného na něm není. Valná většina kyberšikany, nenávistných trestných činů i jen potenciálně nebezpečných jevů se odehrává na velkých sociálních sítích, které jsou součástí otevřeného internetu - a je na jejich uživatelích a správcích, jak se k nim postaví. Modrá velryba z temného webu ani nepřiplula, ani se na něm neschová.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme