Přes den mám možnost s několika z nich, ať už z jedné či druhé strany, prohodit pár slov a všichni jsou natěšení na večerní souboj bývalých federálních bratrů. Pro tyhle fanoušky má pořád česko-slovenský duel velký náboj, a tak vedou souboj vlastně po celý den v překřikování se.

A příchodem do haly to rozhodně nekončí. Čechoslováci ukázali všem ostatním, jak se dělá správná hokejová atmosféra. Na tribunách se po celý zápas křičí, mává, skáče. Až z toho naskakuje husí kůže. Tohle je prostě hokej, jak ho mám rád. Napínavé na ledě a na tribunách obrovský hlahol.

Andrej Nestrašil mi po zápase říká, že před takovou kulisou ještě nikdy nehrál, že to je z tohohle pohledu jeho nejlepší zápas v životě. Já si takový soud nedovolím. Přeci jen šampionáty v Bratislavě či Praze byly touhle elektrizující atmosférou doslova prošpikované, ale za posledních šest let, bych se pod slova Andreje Nestrašila podepsal.

Samozřejmě po utkání bylo veseleji českým fanouškům. Slovenští sice chvíli vstřebávali podle nich nespravedlivou porážku, ale za chvíli už se zase bratřili se svými protivníky. Když jsme pak s kolegou Františkem Kunou na koloběžkách odjížděli kolem půlnoci z haly. Bylo slyšet střídavě české i slovenské popěvky.

Ono se to pak lépe odráží, když jen co minete skupinku pějící Vysoký Jalovec a o kus dál Na Královej hory, stojí strom zelený. Mám jen trochu obavy, že na další takovou jízdu si budu muset počkat minimálně rok.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít