Na Hradě se slova rozchází s dokumenty. Fušerství, nebo alternativní fakta?

Kancelář prezidenta republiky dokáže na stejnou otázku dát dvě různé odpovědi a ještě přitom tvrdit, že v tom není žádný rozpor.

Glosa PRAHA Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček | Foto: Khalil Baalbaki | Zdroj: Český rozhlas

Začalo to nevinně: požádali jsme hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka o podklady, na jejichž základě kancléř Vratislav Mynář dal dobrozdání firmě Liglass – pochybné skořápce, která si díky přímluvě možná sáhne na miliardovou zakázku v Kyrgyzstánu.

Takřka obratem přišla strohá odpověď: „Využijte možnosti, kterou nabízí zákon č. 106.“ Využili jsme. Známe tu normu dobře; s pomocí infozákona jsme z útrob úřadů vydolovali už lecjaké tajemství. Pár dnů jsme si sice museli počkat, ale o to překvapivější přišla odpověď s razítkem hradní kanceláře.

Prý žádné podklady nikdy od nikoho nepřijali. A pokud ano, tak měly jen podobu „ústní informace“. Nemají nám prý tak co sdělit.

Ponechme stranou, že o tak významné hradní aktivitě by dle spisového řádu měl existovat zápis. Ale i bez toho tu máme další zářez tolik nenáviděné „stošestky“ - opět usvědčila někoho z fušerství, ne-li přímo ze lži.

Majitel Liglassu Michael Smelík tvrdil, že Hradu poslal dopis s žádostí o podporu. Kancléř Mynář zase veřejně prohlásil, že měl doporučení od ministerstva průmyslu. A konečně prezident Miloš Zeman se oháněl seznamem prověřených firem z dílny téhož ministerstva.

Při vědomí prezidentovy fenomenální paměti, přezkoušené naposledy kauzou Peroutka, si to lze vysvětlit jen dvěma způsoby: 

  1. Ani jeden z těch dokumentů neexistuje, máme-li věřit úřední odpovědi.
  2. Anebo ve spisech na Hradě panuje tak úžasný pořádek, že je nebylo možné najít.

Ani jedno vysvětlení není zrovna povzbudivé. Zvlášť když připočteme, že to není poprvé, co hradní osazenstvo argumentovalo dokumenty, které později ne a ne najít.

Když prezident Zeman omilostnil na doživotí odsouzeného dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka, zdůvodnil to slovy: „Pochybnosti má celá řada právníků, celá řada odborníků. Nechal jsem si k tomu zpracovat několik zajímavých analýz.“

Hrad mlží o spisu ke Kajínkově milosti. Nesmyslné dotazy, odmítá odpovědět Ovčáček

Číst článek

O analýzy jsme se hnedle přihlásili, opět s pomocí infozákona. Hrad nám odvětil, že je nemůže vydat, neb nebyly placeny z veřejných zdrojů. Jenže: jen o měsíc později už prezidentská kancelář tvrdila něco jiného. Studentovi, který se o dokumenty rovněž zajímal, napsala, že o žádných analýzách neví. „Kancelář prezidenta republiky nedisponuje informací o tom, že by někdo pro prezidenta republiky zpracovával analýzy k trestnímu případu Jiřího Kajínka.“

Ehm. A které odpovědi teď věřit? Mají analýzy ke Kajínkovi, nebo ne? Jsou podklady k Liglassu, nebo nejsou? Jiří Ovčáček dokáže sebejistě bez mrknutí oka tvrdit, že porucha není na jejich přijímači. „Žádný rozpor neexistuje.“ Jako když batole zavře oči a myslí si, že v tu chvíli je neviditelné.

Už jen zbývá, aby si příště z úzkých vypomohl „alternativními fakty“, souslovím, jimž se snažil obdobnou patovou situaci vyřešit aparát amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Radek Kedroň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme