Ticho na frontě nenastalo. Palbu v náhornokarabašském konfliktu se nedaří zastavit

Přes dvakrát vyhlášené příměří během jediného týdne se v náhornokarabašském konfliktu nedaří palbu zastavit. Tentokrát mělo ticho na frontě nastat o půlnoci ze soboty na neděli, ale nestalo se tak. Situaci v Náhorním Karabachu pozorně sledují nejen Turecko a Rusko, ale i jakýsi zdánlivě třetí vzadu – Írán. 

Komentář Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Boje o Náhorní Karabach, které začaly 27. září a od té doby si vyžádaly desítky mrtvých, jsou označovány za nejkrvavější za více než 25 let | Zdroj: Reuters

Íránské obavy jsou zřejmě na místě už proto, že tato významná regionální velmoc sousedí jak s Arménií, tak s Ázerbájdžánem. Právě proto íránská vláda oběma znesvářeným zakavkazským zemím nabízí své zprostředkovatelské služby.

Obavy Teheránu přitom nevzbuzuje jen případné dělostřelecké a raketové ohrožení íránského území, i když takové případy už se na severozápadě země staly. Mnohem větší nepokoj vyvolává etnická situace uvnitř samotného Íránu a také růst politické, hospodářské a samozřejmě vojenské síly současného Ázerbájdžánu.

Etnické faktory

Vraťme se nejdřív k etnickým faktorům. Íránské úřady se především obávají, aby se karabašský konflikt nepřenesl i do jejich země, a to ze zcela konkrétního důvodu.

V dnešním více než 80milionovém Íránu žijí příslušníci obou znesvářených národů, ale zatímco arménská menšina čítá asi 100 tisíc lidí a v podstatě nikoho nezajímá, takzvaných „ázerbájdžánských Turků“, jak se tu Ázerbájdžáncům říká, je asi 15 milionů. To je o polovinu víc, než obyvatel samotného Ázerbájdžánu.

Nepřítel opět porušil humanitární příměří, tvrdí Arménie. Od půlnoci přitom platí nová dohoda

Číst článek

Početně významná ázerbájdžánská menšina v Íránu je dána historicky. Až do 19. století byla její stará vlast součástí Perské říše, jenže v roce 1828 celý tento region připadl carskému Rusku.

Po rozpadu Sovětského svazu, když bývalá svazová zakavkazská republika získala samostatnost, začaly pro Teherán hrát významnou roli právě silné ázerbájdžánské menšiny v několika íránských provinciích, naladěné silně separatisticky.

Právě proto režim Ilhama Alijeva vyvolává mezi Íránci občas až paniku: najdou se i tací, kdož jsou ochotni tvrdit, že Ázerbájdžán by za pomoci USA a Izraele, jež jsou jeho spojenci a považují tuto zemi za klíčového hráče v regionu, mohl Írán i vojensky napadnout. Což je dost těžko představitelné, ale jen to podtrhuje křehkou a nejistou situaci v celé této tradičně neklidné části světa.

Ekonomický aspekt

Velice důležitou úlohu ve vztazích Teheránu s Tureckem a Ázerbájdžánem sehrává i ekonomický aspekt. Obě posledně jmenované země důsledně spolupracují na poli těžby a obchodu s energetickými surovinami.

‚V této válce zemřelo už tolik příbuzných.‘ Příběhy lidí z Karabachu, kteří ve velkém opouští své domovy

Číst článek

Příkladem budiž 1700 kilometrů dlouhý plynovod z Baku do středomořského přístavu Džejchan, jehož se jako konkurenta Teherán obával už před zavedením amerických protiíránských sankcí. Ty už pak pozici Baku jen dále posílily.

Íránský pohled na problém tak jen podtrhuje, jak explozívní jsou poměry nejen v kavkazském prostoru, ale i v zemích, které s ním přímo sousedí, a jak důležité proto je, aby se karabašský konflikt podařilo co nejdřív urovnat. Že by ale něco takového bylo na dohled, se říct nedá.

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme