Dvě skvrny na oslavě přijetí do NATO

Týden, který se nesl ve znamení dvacátého výročí přijetí České republiky do Severoatlantické aliance, měl dvě nápadné skvrny.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Josef Zielenec | Foto: Dan Materna / MAFRA | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Jednu v podobě prazvláštního shromáždění v pražském Domě armády, kde například Václav Klaus mladší ve společnosti pochybné postavy předsedy Svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky přirovnával francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k Adolfu Hitlerovi, což jako ohromující označil i ruský zpravodajský server Sputnik.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Nad takovým shromážděním se lze jistě pozastavit s otázkou, zda ministerstvo obrany ví, co se děje takříkajíc pod jeho střechami, a zda stačí, že se šéf resortu Lubomír Metnar od takových eskapád distancuje.

Druhá skvrna na připomínce přijetí Česka do NATO je závažnější, protože se týká ministerstva zahraničí, které si na slavnostním večeru mimo jiné připomnělo i osobnosti, které k členství v Severoatlantické alianci významně přispěly.

Rozhodovat, koho vyznamenat, je vždy ošidné, ale v daném případě se dá vodítko odhadnout. Čtrnáctičlenný seznam zahrnuje české ministry zahraničí, kteří byli v úřadě před dvaceti a více lety, a ze stejné doby jejich kolegy z resortu obrany, naše velvyslance ve Washingtonu nebo při NATO a náčelníky generálního štábu.

Za zásluhy o diplomacii

Logika výběru je srozumitelná, o to nepochopitelnější však je, kdo v seznamu laureátů medaile „Za zásluhy o diplomacii“ schází. Zvláště překvapující je absence jména bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece.

Ten toho ve prospěch přijetí Česka do Severoatlantické aliance – když vynecháme osobnost prezidenta Václava Havla – odpracoval jako málokdo, někdy i navzdory překážkám v podobě malicherného českého politikaření.

Když se například Josef Zieleniec na jedné schůzi vlády zastal požadavku navýšit výdaje na modernizaci obrany, tak si od tehdejšího premiéra Václava Klause vyslechl, proč podporuje resort, který neřídí ODS, ale koaliční partner lidovci.

O každém politikovi z doby před dvaceti lety se lze přít, ale Josefu Zieleniecovi se nejenže nedá upřít, co ve prospěch přijetí do NATO, přiblížení se Evropské unii a nápravu česko-německých vztahů odpracoval, ale pominout to by byla hrubá chyba, a medaile „Za zásluhy o diplomacii“ by mu proto náležela.

Určitě více ve srovnání s jedním jménem ze čtrnácti na ministerském seznamu, bývalým ministrem obrany Vladimírem Vetchým, jehož výkon v čele resortu byl takový, že se do Prahy osobně vypravil generální tajemník George Robertson, aby premiéru Miloši Zemanovi zdvořile, leč jednoznačně vysvětlil, že pokud v čele obrany nenastane změna, škody si můžeme přičíst sami sobě.

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme