Návrat mohutné vojenské síly Ameriky na starý kontinent potvrzuje překreslení politického hřiště. Evropa, možná nejen na své východní hranici, je opět rozdělena na dva světy: americký a ruský, přičemž ten druhý se velmi rychle mění v čínský.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Návrat (anti)amerikanismu

Vladimir Putin během roku své odporné války na Ukrajině prohrál, co se dalo. Jeho vojska zbaběle útočí na civilní cíle, mučí vojáky i civilisty, kopou hromadné hroby a chovají se jako likvidační čety, nikoli jako armáda.

Jedno vítězství mu ale upřít nelze: vnutil Západu svou představu o imperiálním střetu, v němž se bojuje o nové dělení světa. Čína dlouho vyčkávala, zda se k tomuto boji připojí, nebo ne. Dnes je ale jisté, že i čínské vedení Putinovo pojetí světa vlastně respektuje a že ruský boj se Západem využije jako preemptivní bitvu svého vlastního soupeření se Spojenými státy.

Babiš jako Fico po česku?

Putin ve své doktríně mluví o multipolárním světě, v zájmu Číny je ale pouze ten bipolární, tedy čínsko-americký. Putinova válka byla v tomto smyslu pokusem udržet se ve hře v boji o dělení moci nad světem.

I Američané – a je jedno, jestli Biden, nebo Trump – se chystají především na tento střet, tedy na boj s Čínou, a jejich mohutná vojenská podpora Ukrajiny není jen obranou demokracie, nýbrž i oslabováním ruského pomocníka ve strategickém souboji mezi Čínou a USA. Návrat Ameriky do Evropy, jak to pojmenovala ministryně Černochová, je jen potvrzením tohoto drobného Putinova imperiálního „vítězství“.

Česko nemá na vybranou. I jeho nedávná historická zkušenost ukazuje, že Rusko ani Čína nejsou cesta k suverénní existenci. Nové dělení světa, k němuž právě teď zřejmě dochází, nedává malým zemím, jako je Česko, jinou než americkou šanci. Silná proamerická aliance bývalých východních zemí, která teď v čele s Polskem vzniká, po třiceti letech stvrzuje výsledky studené války, jakož i odhodlání neumožnit překreslování světa dle čínsko-ruských geopolitických plánů.

Návrat vojenské síly Ameriky do Evropy s sebou už dnes přináší i antiamerikanismus, který je nejen kulturně-ekonomickou, ale hlavně mocenskou kritikou. Česká vláda se musí připravit na to, že kromě inflace a ekonomických problémů bude muset brzy v parlamentu čelit i antiamerické vlně.

Strany koalice svůj mocenský coming out v nové situaci světa už prakticky provedly. SPD se dlouho profiluje jako rusko-čínský výsadek na českém území. Neznámá je pouze ANO. V době, kdy vládl Andrej Babiš, šlo Česko výrazně proamerickou cestou, o to důležitější bude vědět, kde Babiš stojí dnes.

Podlehne-li populistické naději, že získá voliče SPD, těšme se na příchod Fica po česku. Může se ale vynořit i Babiš státník, takový politik, jakým během svého politického snění sliboval být na Pražském hradě. Pro budoucnost Česka je to důležitější než výše červnových důchodů.

„Americká otázka“ totiž není jen otázkou vojensko-strategickou, odpověď na ni a způsob jejího hledání je a bude také přiznáním, kdo jsme my, Češi, na začátku 21. století.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít