Aby se levice vrátila, je zadání hlavně pro mladé aktivisty

Tak dlouho se sociální demokracie odrážela ode dna, až po částečném vyklizení pozic na radnicích a hejtmanstvích a debaklu v senátních volbách ztratila i zastoupení v Poslanecké sněmovně. Optimismus Jana Hamáčka ji nevytrhl – a tak si teď začal vyklízet předsednickou kancelář v Lidovém domě a co nevidět si sbalí červený svetr i na ministerstvu vnitra.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Hamáček | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Do historie odejde Jan Hamáček jako muž, který přivedl ČSSD na práh bezvýznamnosti. Vždyť i v předvolebních debatách do poslední chvíle působil dojmem nosiče kufrů Andreje Babiše (ANO).

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Aby se levice vrátila, je zadání hlavně pro mladé aktivisty

Sociální demokraté se stokrát mohou chlácholit, že se vstupem do vládní koalice s hnutím ANO obětovali pro vlast a nesou stěžejní zásluhy na sociálně citlivé politice končícího kabinetu.

Jejich strategie má za následek, že legitimizovali premiéra se škraloupem, ten jim coby lepší prodavač uzmul voliče a oni sami skončili mimo sněmovnu. V ní nemá zastoupení přes milion voličů. Tomu všemu mohla ČSSD předejít.

Teď neví, co dřív. Vymýšlet, jak obsluhovat levicový elektorát bez poslaneckých mandátů, nebo dělat pořádek ve svých útrobách? Sociální demokracie přežila nacisty i komunisty, přežije též následky holportu s Babišem.

Příště už to ale nemusí být ona, kdo bude udávat tempo na levém křídle. Co když ti, kteří nejvíc potřebují zastání, jí budou vyčítat, že nezatočila s dluhovými pastmi nebo nezajistila dostupné bydlení, a raději se poohlédnou po někom, za kým není škála kompromisů?

Politika levně a přesvědčivě

Iniciativ a spolků orientovaných doleva je v České republice spousta. Není nouze o intelektuály ani aktivisty. Průběžně vznikají i nové strany, které však nejsou s to nabídnout natolik výrazné lídry, aby se proslavili ve veřejném prostoru.

Komentátor Eichler: Levice má na české scéně nezadatelné místo. Uvidíme ale, jak dlouho její návrat potrvá

Číst článek

Zde, při integraci nekomunistické levice, je obrovský prostor pro ČSSD. Je ukotvená ve městech a obcích, disponuje infrastrukturou i sítí členů a v neposlední řadě disponuje více než stoletou historií, v níž se zasloužila o prosazení řady klíčových politických a sociálních práv.

Za dobu strávenou v malostranských palácích se však odnaučila dýchat se svými příznivci. Cesta zpátky k nim povede jedině přes osobní kontakt a entuziasmus těch, kteří se věnují politice ne kvůli postům, moci a penězům, nýbrž kvůli odpovědné správě věcí veřejných.

K aktivistické politice a spolupráci s pestrými výhonky občanské společnosti se přihlásila končící ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, když ohlásila kandidaturu na křeslo uvolněné Hamáčkem. Vyhráno mít nemusí. Ve straně, kterou co chvíli chtějí zachraňovat výtečníci jako Jiří Paroubek nebo Michal Hašek, nemá nikdo nic jisté.

Přesto se Maláčová může chlubit respektem, který k ní coby viditelné ministryni i aktérce předvolební kampaně chovají jak partajní konzervativci, tak liberálové. Ostatně i Hamáčkův sok z minulého sjezdu Tomáš Petříček jí pomáhal roznášet letáky.

Až se ale sociální demokraté v prosinci potkají na mimořádném volebním sjezdu, musí jim být jasné, že zatřást se šachovnicí a vyměnit pár figurek nestačí. Jejich klíčovým úkolem je naučit se dělat politiku levně a přesvědčivě, ale také obstát v konkurenci komunistů, kteří řeší podobné problémy podobnými úvahami. Jistě se najdou dobráci radící, aby oba týmy táhly za jeden provaz. Jenže sociální demokraté musí mít na paměti i ten provaz, který komunisté po osmačtyřicátém omotávali kolem krku jejich kolegům.

Obstát s levicovou politikou v přetechnizovaném 21. století je zadání především pro mladší generaci sociálních demokratů a k demokracii se hlásících levicových aktivistů. Už jen proto, že dokud nedosáhnou na skupiny mladších a městských voličů, zůstanou na okraji dění, což si přitom vzhledem ke svému programovému poselství nezaslouží.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme