A svět – a možná člověka samotného – jako stroj, z něhož se získá maximální výkon, když se popíší, pochopí a zracionalizují všechna jeho soustrojí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Hvížďala: Rozpad veřejného mínění

Když se vytvoří společný jazyk, v němž by bylo možné všechny věci pojmenovat pro každého stejně a srozumitelně. Za touto prací byla touha po pevném řádu, zřetelné formě, jasných principech s předvídatelnou dynamikou.

Toto přesvědčení vládlo prakticky až do minulého století, kdy filosofové v řeči, kterou Václav Havel nazval později ptydepe, viděli past a vzali si za úkol vysvobodit jazyk ze zajetí ideologie.

Česko-italský filosof Václav Bělohradský to tehdy definoval takto: „Musíme nalézt způsob, jak se osvobodit od povinnosti řídit se veřejnými mapami, které nám předepisují, jak máme myslet i jak máme vonět.“

Veřejným mapám vyčítal, že v nich není zachyceno hledisko, z něhož ta mapa byla nakreslena.

V masové produkci měřitelného viděl nebezpečí, protože informace, názory, události a postoje se hodnotily a hierarchizovaly, obměňovaly, strukturovaly, replikovaly a valily prostorem jako záplavy. Sdělení bylo stále více, ale skutečnosti stále méně.

Více informací v Bělorusku

Vznikem internetu, sociálních sítí a algoritmů ve 21. století se tento proces ještě urychlil, informace a kontext vytlačily aktuality a emoce převládly nad informacemi. Skutečnost byla odsunuta do nedohledna.

Dnes jsou informace i mravy vinou aktualit a blábolu stlačeny dolů a veřejné mínění, které encyklopedisté vymysleli, se rozpadlo.

A stejně se rozpadly i veřejné mapy, protože do nich byly postupně zapracovány hlediska všech a už se podle nich nedá nikam dojít. Veřejné mínění je nahrazeno eruptivními výlevy emocí, medialitou, která je těžko regulovatelná jako plazma a podléhá spíše pravidlům teorie her a politici si s tímto fenoménem nevědí rady a populisté tuto situaci zneužívají.

To platí zejména o naší civilizaci, kde lidé žijí v různých názorových bublinách, v nichž často již nehledají nové informace, ale pouze souhlas. Proto výsledky voleb jsou často překvapivé a těžko se sestavují kompaktní vlády.

Převzato z Plusu

Jiná je situace v Rusku, kde výsledky průzkumů spíše ukazují na účinnost propagandy, než na to, co si tam lidé myslí. Válku Vladimira Putina v dubnu schvalovalo podle centra Levada 82 procent Rusů, což je o 11 procent více než na počátku války.

Zajímavé je srovnání s výsledky průzkumu v Bělorusku, kde lidé mají více informací, protože tam mohou vidět i polské či jiné televize s autentickými záběry z války a kde ruská propaganda na ně nemá takový vliv: Podle průzkumu institutu Chatham House ruskou invazi podporuje jen 23 procent dotázaných a zapojení jejich armády do války podporuje jen pět procent respondentů.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít