Nejsme jako ústava, makáme

Sobotní rozhovor Andreje Babiše pro deník Právo je podle očekávání výživné čtení, z nějž samozřejmě ční neotřelé úvahy nového předsedy vlády ohledně důvěry pro jeho kabinet.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš v Lánech | Foto: David W Cerny | Zdroj: Reuters

Tohle si zaslouží citaci: „Lidé očekávají, že tady bude funkční kabinet, a je jim upřímně jedno, jestli bude koaliční, menšinový, v demisi či bez důvěry. Lidé chtějí, aby vláda vládla a řešila jejich problémy. A my jsme na tu zodpovědnost připraveni.“

A když postoupíme o kus dál, dočteme se, že otázku důvěry „řešíte vy, v tom svém bublinovém, novinářském světě. Lidé prostě chtějí, abychom začali pracovat.“ A když překonáme povinné pohoršení, musíme si upřímně přiznat, že to je prostě pravda.  

Voliče Andreje Babiše skutečně zajímá víc, kdy se jejich naděje na lepší Česko konečně pustí do práce než taková podružnost, jestli tu náhodou nemáme nějakou ústavu, která stanovuje politikům mantinely. A že ve chvíli, kdy jim bude vládnout někdo méně sympatický, se přesně nastavená pravidla ještě budou hodit.  

Jenže o to tady nejde. Andrej Babiš není šílenec a ví, že si uprostřed Evropy v roce 2017 nemůže zahrávat s myšlenkou na ústavní puč, jakkoliv i v časech „bez důvěry“ nebude váhat s kroky, které jsou obvykle vyhrazeny pro „plnohodnotné“ kabinety. Babiš ale i v pozici premiéra dál zůstává věrný heslu, které mu jeho marketéři přišpendlili na plakáty už v roce 2013: Nejsme jako politici, makáme. 

Babiš ví, jak se maká 

A jakkoliv zní tenhle slogan už skoro nesnesitelně, své kouzlo pro cílovou skupinu má. A Andreji Babišovi může ještě odvést dobré služby. Babiš díky svým dokonalým průzkumům ví, co od něj publikum žádá - protože pozice outsidera, kterého spiknutí tradičních politiků stále odstrkává od moci, mu nemůže vydržet věčně. 

Dnes je definitivně nejmocnějším politikem v zemi. Jeho touhou je stanout v čele vlády, která bude skutečně moci měnit Česko celé čtyři roky s pokud možno stabilní většinou ve sněmovně.

Koalice outsiderů? Spolupráce ANO, KSČM a SPD má své meze

Číst článek

A když říká, že lidi teď zajímají výsledky, mluví ke všem svým potenciálním spojencům, kteří se stále zdráhají, a klade jim prostou otázku: A co vlastně nabízíte svým voličům vy? Já práci a potenciálně i ony výsledky. A vy? Zásadovost? A k čemu vám bez těch výsledků nakonec bude? Nepoznali jste už, kam to vede?  

Může nám to připadat až příliš jednoduché, tak trochu hloupé a zcela jistě populistické. Jenže to funguje. Tohle je prostě druhá noha Babišovy taktiky k získání důvěry. Ta první, o níž se opírá, je bezchybně fungující hlasující koalice s komunisty a podřízenými Tomia Okamury, která se může až banálně snadno změnit v koalici „vládní“. 

Vezměte si jen papír do ruky a počítejte. Babiš má 78 poslanců. Komunisti, kteří se už nabídli ke spolupráci, patnáct. To je dohromady 93. A teď, když se pustíme do zdánlivě divokých teorií a přitom vezmeme vážně Okamurův slib, že Babišovu vládu nepodpoří. To ani aktivně nemusí. Stačí, když jeho 22 poslanců opustí sál. V tu chvíli je kvorum nutné k vyslovení důvěry 90 hlasů. 

Ano, tak vypadá klasický scénář české politiky, jenž se zdá absolutně nepravděpodobný do chvíle, než se vyplní. Babišova vláda bude jmenována ve středu. A její předseda teď má čas přesně do prvního kola prezidentské volby na vyjednávání i psychologický nátlak. Jeho šance na úspěch vůbec nejsou malé. Babiš ví, jak se maká. 

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme