Když před více než dvěma lety propukl v Německu skandál kolem zmanipulovaných emisí u naftových motorů, netýkalo se to pouze německých automobilek v čele s Volkswagenem, ale celé německé společnosti.

Na německé auto „made in Germany“ mohl být přece občan spolkové republiky hrdý. Byl to produkt špičkové kvality, výsledek důmyslné práce inženýrů a zejména obdivovaný exportní artikl.

Že by tedy německé automobilky mohly vědomě šumlovat a prodávat zákazníkům vozidla, která vypouštějí víc škodlivin do vzduchu, než jak stojí v technické dokumentaci, trochu otřásla touto německou vírou v technicky dokonalý a designově pohledný výrobek domácích autovýrobců.

Věrní zákazníci dokáží ledasco odpustit, jak se ukázalo v posledních dvou letech, kdy kupříkladu prodeje Volkswagenu vůbec neklesaly. Ale jistá hranice, pomyslný okraj hrnce, přece jen existuje. A ten začíná přetékat.

Automobilky si myjí ruce

Miliony Němců si koupily diesel, který později musely odvézt do servisu, aby jim tam nainstalovali nový software, který má údajně problém s emisemi vyřešit.

Zdá se, že update problém neřeší dostatečně. A tak když se majitelé těchto dieselů dozvěděli, že jim hrozí zákaz vjezdu do řady měst a že jim tím pádem také jejich poměrně nedávno zakoupené auto ztratí na ceně, rozladění zesílilo.

Stát je neodškodní, to řekli soudci jasně. A kdo by tedy měl? Že by automobilky? Prodali jim přece výrobek, který měl odpovídat normám, ale neodpovídá. Ani omylem, automobilky s jejich problémem nic dělat nechtějí.

Což vlastně úplně není pravda: mají pro ně radu, doporučení. Vždyť si přece můžou koupit auto nové. Rádi jim s výběrem pomohou. Řekl bych, že je to taková rada skoro k nezaplacení.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít