Se Slováky si Češi dlouho nevystačí. Francie a Německo ukázaly v Cáchách cestu

Dodnes vzpomínám, jaká to byla na přelomu tisíciletí úleva, když se premiéři Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda dohodli nejen na ukončení dělení federálního majetku, ale pak spolu podepsali celou sérii dohod.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Smlouvu o spolupráci podepsali Angela Merkelová a Emmanuel Macron v Cáchách | Foto: Martin Meissner | Zdroj: ČTK/AP

Dohod, které dodnes tvoří základ, jak často rádi říkáme, „zcela mimořádných vztahů“ Česka a Slovenska.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Za mnoho dalších smluv jmenujme ty, které umožňují studovat v Česku a na Slovensku v jazyku druhého státu, smlouvu o sociálních dávkách a důchodech. Společná zasedání české a slovenské vlády jsou už tak obvyklou věcí, že vlastně nikoho moc nezajímají.

Podobné je to s koordinací zahraničí politiky, jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni. Stejně tak větší zájem nevzbudila jedna z posledních průlomových smluv, která se týká využívání letectva pro obranu česko-slovenského „společného nebe“.

Zahraniční politika, obrana nebo hospodářství. Merkelová a Macron podepsali Cášskou smlouvu

Číst článek

Ještě výraznější než propojení našich armád je pak propojení ekonomických a politických elit obou zemí. Českým premiérem je nejbohatší Slovák Andrej Babiš a klíčové kapitálové skupiny a největší firmy už zcela obvykle působí v obou zemích.

Jedno čínské velkoměsto

Když se na tento jen letmý seznam česko-slovenské spolupráce podíváme, tak je už na první pohled jasné, že ani nejnovější dohoda o spolupráci německo-francouzské z Cách nejde v mnoha oblastech tak daleko.

Nikdo přitom nemluví o tom, že by Česko a Slovensko obnovovaly svými stále těsnějšími vztahy nějaký středoevropský superstát a obcházely Evropskou unii, či počítaly s jejím koncem.

Nic takového nehrozí ani po smlouvě Angely Merkelové a Emmanuela Macrona v Cáchách. Místo obav, že se tu vytváří něco neblahého, bychom z dalšího kroku obou klíčových zemí Evropy k větší spolupráci a skutečnému soužití mohli a měli mít jen radost. Jako sousedé Německa, jako Evropané.

To, co za zamyšlení stojí, je skutečnost, jak moc za integrací Německa s Francií pokulhává jeho spolupráce s námi, státy střední Evropy.

Formálně má Česko jako jediný stát regionu s Berlínem alespoň strategické partnerství, ale i v Praze je jasné, že je to daleko za možnostmi, které tu jsou. Jen se Slovenskem si při vší úctě v EU ani v dnešním světě nevystačíme. Protože i společně s ním jsme jen o něco větším malým státem o velikosti jednoho čínského velkoměsta.

Autor je redaktorem Deníku.

Luboš Palata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme