Jak mohou Němci po všech zkušenostech chovat vřelý vztah k agresivnímu Rusku

Kde se v zejména německy mluvících obyvatelích starého kontinentu bere prazvláštní blahosklonnost k Rusku a k jeho autokratickému vládci? Extrémní pravici samozřejmě Putin už léta přímo fascinuje svým nepřátelským vztahem k ultraliberální genderové politice Západu. Podobně imponuje také staromódní militantní levici – bojovníkům za mír a kritikům „západního imperialismu“.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poslední inaugurace Vladimira Putina (2018). Rukou mu potřásá Gerhard Schröder, vedle něj stojí Dmitrij Medveděv

Poslední inaugurace Vladimira Putina (2018). Rukou mu potřásá Gerhard Schröder, vedle něj stojí Dmitrij Medveděv | Zdroj: Reuters

Přesto je obdiv k Putinovi mezi některými Němci opravdu pozoruhodný. Traumata poslední světové války jsou přece opravdu živá – zejména vyhánění Němců z jejich rodných míst, nebo dokonce věznění tisíců a tisíců těchto lidí v pekle gulagu. Navíc hned po horké následovala studená válka, podporující letité obavy z východního nebezpečí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Jak mohou Němci po všech zkušenostech chovat vřelý vztah k agresivnímu Rusku

Hrozba ze strany Sovětského svazu vždy byla hmatatelná a populárnější jednoznačně byla druhá supervelmoc – Spojené státy. Ty nabízely místo komunismu svobodu, ale především s pomocí Marshallova plánu vytvořily pro Němce základ příštího poválečného blahobytu. Moskva naopak třeba místo „amerického způsobu života“ opravdu neměla co nabídnout.

Přesto ale v Němcích neznámo proč vždy fungovalo sentimentální puzení k Rusku. Na druhé straně v Rusku samotném jako by se odjakživa sázelo na Berlín.

Dokonce i Lenin, snící o světové bolševické revoluci, v tomto nakonec nezdařeném procesu na Němce velmi sázel, a když mluvil o Německu a Rusku, srovnával tyto mocnosti se „dvěma kuřaty ve skořápce imperialismu“, kterou musejí proklovnout společně…

Osa Berlín–Moskva

Německý historik a odborník na východní Evropu Gerd Koenen mluví dokonce o německém „ruském komplexu“, o jisté „směsi strachu a nadšení“, o „empatickém přijímání a zároveň fobickém odmítání“ všeho ruského.

Koenen se dokonce domnívá, že tu fungovaly „latentní fantaskní představy zmohutnění Německa a možných spojeneckých vztahů v rámci hypotetické osy Berlín–Moskva“.

Nic takového se (snad vyjma předválečných vztahů Hitlerova Německa se Stalinovým Sovětským svazem – až po obludný pakt Molotov–Ribbentrop) nikdy nerealizovalo, ale mnohé německé hlavy zřejmě podobné představy zaměstnávají doposud.

Pokud jde o osobu samotného Vladimira Putina, neměli bychom zapomínat, že móda na brutální autokratické vládce, kteří chtějí o všem rozhodovat sami (stačí podívat se na neumdlévajícího Donalda Trumpa, ale hlavně na jeho příznivce), je bohužel celosvětová.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme