Stabilita je lékem německých traumat

Dva měsíce po volbách nemá Německo vládu a další dobré dva měsíce ji určitě mít nebude, možná i déle. Přestože předseda Bundestagu Wolfgang Schäuble uklidňuje, že to není žádná státní krize, ale jenom velká zatěžkávací zkouška, nervozita na politické scéně je velká.

Komentář Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Německá vlajka, německý parlament Bundestag (ilustrační foto) | Zdroj: Reuters

V Nizozemsku nebo Belgii, kde novou vládu hledají v klidu a nerušeně třeba i půl roku, si určitě klepou na čelo a diví se, proč v Německu kvůli těmto průtahům tak vyšilují. Jenže v historickém kontextu dává německá nervozita smysl.

Diagnózou Německa je totiž panická úzkost z nepředvídatelného chaosu, nebo jinak řečeno z eroze stability, ekonomické i politické, jakou země v plné síle zažila v uplynulém století. Hyperinflace z roku 1923 ochromila Výmarskou republiku, obrala lidi o úspory, uvrhla je do chudoby a ještě jim naložila pořádnou dávku zoufalství.

Novou vládu by Německo mohlo mít až po novém roce. Na stole jsou všechny možnosti, uvedl Schulz

Číst článek

Cena zboží se zdvojnásobovala co tři dny a zaměstnanci museli s denním výdělkem utíkat co nejrychleji z práce, aby za to mohli ještě něco koupit. Třeba pecen chleba za pět set milionů marek, nepředstavitelné číslo. Vysoká inflace nebo jen její hrozba je z německého pohledu nebezpečná.

Krize nelze řešit tisknutím peněz, to je hlavní ponaučení, které si k srdci vzala poválečná spolková centrální banka. Její pýcha, silná německá marka (Deutsche Mark), jí byla až do přijetí eura v roce 2002 důkazem, že ekonomický růst se nemá opírat o anabolické dluhy, ale produktivitu a ukázněný státní rozpočet. V eurozóně se s tímto postojem dokáží Němci stále ještě prosadit, což na vlastní kůži pocítili nejvíc Řekové. To je ale jiný příběh.

Politická nestabilita pochopitelně souvisí s tou ekonomickou, protože lidé, kteří přijdou o vše, včetně důstojnosti, ventilují frustraci, kterou zachytávají extrémy politického spektra. Výmarská demokracie stála politicky na velmi křehkých nohou. Z dnešního pohledu bylo jen otázkou času, než přijde někdo, kdo jí je podrazí.

Merkelová se postavila proti předčasným volbám v Německu. Označila je za nesmysl

Číst článek

Jak se mohli nacisté dostat k moci a nastolit diktaturu, je klíčová otázka německého sebezpytu. Jednou z odpovědí (a zdůrazňuji jednou, nikoli jedinou) je absence stability.

Tyto historické zkušenosti jsou německými traumaty, která se vryla do kolektivního podvědomí a která působí dodnes. Proto má stabilita v Německu tak velký význam, proto jsou „italské“ poměry měnících se vlád u našich západních sousedů nepředstavitelné, proto jsou velké strany, jakými jsou CDU a SPD, v případě nouze a ve jménu stability ochotné odložit rivalitu, uzavřít koalici a vládnout zemi společně.

A proto jsou teď v Německu nervózní, když se zvoleným stranám nechce vládnout a vyhýbají se - jak řekl spolkový prezident Steinmeier - odpovědnosti za stát. Protože bezvládí je vždy ta nejhorší varianta.

V žádném případě nechci srovnávat dnešek s 20. lety minulého století. Jenom chci vysvětlit onu nervozitu z „patové situace“, „předčasných voleb“ a z toho, že nová vláda stále není na dohled. Spolková republika je teď v situaci astmatika, který cítí, že se mu brzy začne svírat hrdlo. Nic příjemného. Uklidní se, až v ruce pevně stiskne respirátor.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme