Jistě, jsou to zatím jenom slova, kromě toho jeden takový radikální obrat už tu byl, hned na začátku války, a jak dlouho trvalo, než Němci dodali Ukrajině samohybné protiletecké speciály…?

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Scholzův vynucený obrat

Tentokrát je to ale přece jen trochu jiné. Válka běží už více než půl roku a všem už je jasné, že Putin hned tak končit nebude.

Rusko se stále otevřeněji hlásí ke své svaté válce proti dekadentnímu Západu, tedy i proti Německu. Nic nezastírá a bojuje všemi prostředky, které má.

Němci pociťují dopady energetické krize, jež z větší části nese ruskou válečnou stopu, a stále více obyvatel označuje Rusko za přímou vojenskou hrozbu.

Podle aktuálního průzkumu společnosti Kantar je to 72 procent Němců, větší číslo vykazují snad už jen Spojené státy americké, kde považuje Rusko za vojenskou hrozbu 92 procent lidí. Dvě třetiny Němců se pak bojí, že se Německo stane cílem jaderného útoku Ruska.

Odpovědnost a odvaha

Ještě na začátku války byl právě tento strach z ruských jaderných hlavic hlavním argumentem, aby se Německo do války na Ukrajině vojensky nepletlo. Dnes je to naopak.

Zkušenost s ruskou krutostí a bezohledností na frontě nedává jinou šanci než se připravit na tuhou obranu proti perfidnímu nepříteli. Jak to ve čtvrtek opět zopakoval Scholz v Bundestagu, na Ukrajině německé zbraně v ukrajinských rukách bojují i za bezpečí v Berlíně, Rostocku, Hamburku, Lipsku a dalších německých městech.

Scholzův obrat – dá-li se toto kancléřovo přitvrzení postoje tak nazvat – vychází z hrůz války i z vědomí, které skutečně otřáslo celým Německem, to když se při auditu po vypuknutí války na Ukrajině zjistilo, že Bundeswehr není na obranu země dostatečně připraven.

Definitivní přijetí Ruska jako hrozby německé i světové bezpečnosti, k němuž snad nyní došlo, nedává kancléři ve vojenské podpoře Ukrajiny moc na vybranou.

Je to součást nové vojenské strategie Německa, které chce stát v obraně Evropy v centru, jak mimo jiné potvrzuje nová aktuální dohoda o společné vzdušné obraně, kterou iniciovalo Německo.

Scholz už si může dovolit přehlížet kritické hlasy ve své straně, protože válka je až příliš skutečná, než aby se dala vyhrát slovy na papíře. Kancléři pomohlo i to, že svůj odmítavý postoj ke zbraním a zbrojení pod tlakem válečných hrůz změnili Zelení.

Německá ministryně zahraničí za Zelené, Annalena Baerbocková, byla na Ukrajině hned dvakrát, navštívila Buču a další mučírny a pohřebiště, a její svědectví pomohlo k rázné podpoře Ukrajiny ze strany Zelených.

Kancléř Scholz pochopil, že válka na Ukrajině bude centrem evropského dění i další roky, včetně let případného klidu zbraní a poválečné obnovy, proto chce být Německo v centru dění.

Olaf Scholz není vůdčí typ, působí spíše jako pečlivý a lehce zakřiknutý úředník; jeho nový pokus stát se lídrem v budování společné evropské bezpečnosti, jejíž součástí je i německá pomoc Ukrajině, je vlastně velká odpovědnost a odvaha.

Evropa otřesená tím, že Putin skutečné zabíjí, takového lídra potřebuje. Zvládne-li to Scholz bez dalšího překvapivého obratu alespoň úřednicky, zaplaťpánbůh za to.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít