(Ne)odcházení Valachové je další píárová katastrofa ČSSD

Jedno ze základních politických pravidel říká, že pokud má nějaký tah vypadat dobře, musí se provést rychle a čistě. Jinak je výsledný dojem mizerný. Dalo by se to vyučovat na aktuálním příkladu rezignace Kateřiny Valachové. Pokud by ministryně školství odešla rychle a bez kličkování, mohla by se ČSSD prezentovat jako zásadové strana, jejíž ministři chápou, co to je politická odpovědnost a dokážou ji bez řečí i přijmout. Jenže rezignace Valachové se táhne jako vyžvýkaná žvýkačka a ČSSD vypadá... inu tak jak vypadá.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Premiér Bohuslav Sobotka a ministryně školství Kateřina Valachová | Zdroj: ČTK

Shrňme si to: Na ministerstvu školství se handlovalo s dotacemi na sport, do skandálu byla přímo namočená náměstkyně a kamarádka Valachové Simona Kratochvílová. Případ je naprosto jasný, ministr či ministryně v takovém případě musí jít, a to hned. Jenže co Valachová? Nejdřív řekla, že neodstoupí, za pár hodin si to rozmyslela a že tedy demisi podá. Pak se do toho ale vložil prezident, začal Valachovou přemlouvat, aby neodstupovala, takže následně ministryně pravila, že ještě tedy odstupovat nebude, protože musí ve sněmovně obhájit kariérní řád pro učitele. Nejnověji ale zase zacouvala a souhlasila, že bude odvolána desátého června. Schválně – kdo si po těchto kotrmelcích vsadí, že skutečně odejde?

Proč přemlouvá Valachovou ke stažení demise Miloš Zeman je vcelku jasné. Chce ji popudit proti Bohuslavu Sobotkovi, způsobit v ČSSD další rozkol a předvést tak veřejnosti Sobotku jako slabého lídra, kterému se všechno sype pod rukama. Méně jasné už je, proč Kateřina Valachová na Zemanovu hru de facto naskakuje. Možná cítí křivdu, že pyká za něco, za co osobně opravdu nemůže, možná propadla syndromu nepostradatelnosti a myslí si, že jen ona může prosadit zákony, o jejichž potřebnosti je přesvědčena. Kdo ví, do hlavy jí nevidíme. Co ale bohužel vidíme zcela zřetelně, je zmatek na samé hranici trapnosti.

Kdo ze situace těží? Samozřejmě Andrej Babiš. Ten může s pusou od ucha k uchu říkat: „Vidíte, mě chtěli odstranit hned, vyhrožovali prezidentovi ústavní žalobou, pokud mě okamžitě neodvolá, dokonce se za to demonstrovalo. Teď se demise Valachové odkládá. A kde že jsou žaloby? Kde že je ten plný Václavák?" Pravda, jsou to poněkud odlišné situace, odvolání je z pohledu Ústavy něco jiného než demise ministra, kterou přísně vzato prezident ani nemusí přijmout. Ale marná sláva – před volbami jde hlavně o vyznění a to je jednoznačné: ČSSD teatrálně vyháněla Babiše z vlády a sama si přitom nedokáže udělat pořádek ve svých ministrech.

Květnový odchod Valachové v duchu říjnové revoluce, která byla v listopadu

Číst článek

Sociální demokraté to opět – slušně řečeno – prokoučovali. Mohli z vládní krize, která jim objektivně uškodila, vyjít alespoň s jistou morální převahou, která by se mohla zúročit ve volbách. Teď ale nemají ani tu. Odstupování – neodstupování Kateřiny Valachové je pro ně další předvolební píárová katastrofa.

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme