Arabové a Netanjahu aneb Všechno je jinak

Arabsky doma mluví zhruba každý pátý Izraelec. A v úterý také bude moci každý dospělý izraelský Arab dorazit do volební místnosti, aby si vybral, kdo ho propříště bude zastupovat v parlamentu. Tentokrát bude arabský hlas možná důležitější než kdykoli za více než 70 let existence státu.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pro většinu z nich je ale nejpřirozenější volbou některá z menších arabských stran, od komunistů po nacionalisty, které obvykle kandidují v koalici. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Arabové žijící v Izraeli jsou velmi nestejnorodá komunita, muslimové, křesťané, drúzové i ateisté; chudí pastevci z pouště i vzdělaní obyvatelé měst. A také tradičně volí velmi rozmanitě včetně hlasů pro strany, jako je levicový Merec i židovská náboženská strana Šas. Některé tyto strany také mají arabské občany na svých kandidátkách.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Pro většinu z nich je ale nejpřirozenější volbou některá z menších arabských stran, od komunistů po nacionalisty, které obvykle kandidují v koalici.

Minule takto čtyři strany na jednotné kandidátce bezprecedentně uspěly, když obdržely 12 procent hlasů a do Knesetu tak mohly poslat 15 poslanců a poslankyň.

Arabská pře

Jenže od minulých voleb se odehrály dvě věci. Zaprvé se řadě arabských voličů zdálo, že jejich strany byly v parlamentu zbytečně, ať už vlastní chybou, nebo vinou nedostatečné ochoty židovských stran ke spolupráci. Arabskými oblastmi se proto šíří voličská letargie.

A za druhé, arabská koalice se rozpadla. Islamistická strana Raam jde do voleb samostatně. Tím se arabský hlas rozdělí a hrozí, že se jeden nebo oba bloky nedostanou do parlamentu – i když podle průzkumů by se to mělo podařit oběma.

Rozhodnutí jejího předsedy Mansúra Abbáse souvisí s první poznámkou. Arabští politici se dlouhodobě soustředí hlavně na hlasitou kritiku státu a spíše podporují palestinskou politiku, než by bojovali za zájmy domácí arabské izraelské komunity. Nedávno například odmítli podpořit izraelsko-arabské dohody, které řadoví izraelští Arabové většinou velmi vítali.

Nyní i část arabských voličů dospěla k tomu, že dosavadní způsob uvažování arabských poslanců se přežil. Arabské oblasti Izraele trápí různé problémy, ale v poslední době vystoupil do popředí problém se zločinností, válkou gangů a přítomností nelegálních střelných zbraní – řešení spočívá ve větším zapojení izraelské policie, ale také větší spolupráci z arabské strany. Právě na to se spoléhá zmíněný Mansúr Abbás, který – ač islamista – hodlá nabídnout jinou cestu. Je připraven s izraelskými institucemi spolupracovat výměnou za své hlasy, které bude každá budoucí vládní koalice pravděpodobně potřebovat.

Spekuluje se o tom, že by Mansúr Abbás mohl podpořit i Benjamina Netanjahua, který sice vyhraje, ale ne dost jasně, a pak bude potřebovat každý hlas. Třeba i od islamisty Mansúra.

Abú Jair nastupuje

Současně probíhá jiný proces. Do arabských měst začal dojíždět samotný Netanjahu a snaží se nalákat hlasy arabských voličů pro svůj Likud. Prezentuje se arabskými billboardy, na kterých se poarabsku označuje za „Abú Jaira“, tedy coby „Jairova otce“.

Právo žáků na život. Izraelský soud zakázal asistentce vstup do školy bez očkování a testu

Číst článek

Podle odhadů by mohl získat asi 50 tisíc arabských hlasů. Více než polovina Arabů si přeje, aby z politiky odešel, ale asi třetina si naopak přeje, aby Netanjahu zůstal v čele vlády.

Zní to jako paradox, protože ve světě je Netanjahu chápán jako protiarabský politik, který má za sebou různé problematické kroky a výroky. Jenže současný izraelský premiér je spíš cynik než rasista. A izraelští Arabové navíc vědí, že právě on stojí za rozsáhlým investičním plánem z roku 2015, který měl do arabských oblastí nalít asi 15 miliard šekelů a zlepšit tam podmínky v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti i bydlení.

Vlastně právě Netanjahu věnoval rozvoji arabského sektoru větší pozornost než kterýkoli z jeho předchůdců. Už za pár desítek hodin možná bude pověřen sestavením vlády a bude se veřejně a aktivně ucházet – jako první izraelský premiér – o podporu nějaké arabské strany. Bez ohledu na to, zda se skutečně znovu stane premiérem, bude tím, kdo prorazí tuto psychologickou bariéru.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme