Haleyová, před tím šest let guvernérka Jižní Karolíny, dostala už pár měsíců po Trumpově příchodu k moci pozici velvyslankyně USA při OSN. S tím, že se současně stala de facto členkou jeho vlády. Neboli - krátce po čtyřicítce, bez odborných znalostí i mezinárodních konexí zasedla na velmi prestižním diplomatickém místě.

Dospělá v politice

A vzhledem k nechuti tehdejšího ministra zahraničí Tillersona vystupovat před médii se stala tváří americké zahraniční politiky. Projevila velké nadání a schopnost dojednat nečekané kompromisy, například když přesvědčila Čínu, aby souhlasila s uvalením sankcí na Severní Koreu – Trumpův počáteční úspěch v jednání s Kim Čong-unem je možná především její zásluha.

Převzato z Plusu

Během krátké doby se ukázalo, že Haleyová patří k několika málo takzvaným „dospělým“ členům administrativy. Respekt si vysloužila i u demokratů a u zástupců řady jiných států, a to včetně těch, kteří nesouhlasí s její, případně Trumpovou politikou. Haleyová podporovala například přesun americké ambasády do Jeruzaléma, omezení podpory některým palestinským institucím, a také propagovala nápad na americké odstoupení od jaderné dohody s Íránem.

A teď náhle tato respektovaná osobnost odchází po pouhých dvou letech s tím, že potřebuje přestávku. Načasování je o to zvláštnější, že k němu došlo krátce po triumfálním uvedení nového Trumpova soudce Nejvyššího soudu a nedlouho před kongresovými volbami – ačkoli odejít má až ke konci roku.

Hledej peníze

Podle jedné verze Haleyová odchází kvůli potřebě vydělat si nějaké peníze v soukromém sektoru. Z jejího přiznání skutečně vyplývá, že má dluh ve výši asi 1,5 milionu dolarů. A ten z platu státního zaměstnance neuhradí.

Jiná spekulace mluví o tom, že měla spory s Trumpem, které ovšem nevyústily v otevřený rozvrat. Haleyová si skutečně dovolila luxus se svým šéfem nesouhlasit, včetně jeho výroků o bílém rasismu nebo vztahu k ženám, a dokonce i v zahraničněpolitických otázkách. Jiní dodávají, že Trumpovi vadila aliance, která se údajně utvářela mezi Haleyovou a viceprezidentem Mikem Pencem.

Pokud ale srovnáme okolnosti jejího odchodu s řadou vyhazovů a rezignací, nemůžeme vidět větší rozdíl. Trump uspořádal setkání s novináři v oválné pracovně Bílého domu a svou dosavadní spolupracovnici chválil.

Chválila i ona, když například svým výřečným stylem vysvětlovala, jak během posledních dvou let vzrostl respekt Ameriky ve světě. Trump jí se zájmem naslouchal – skoro jako kdyby se dozvídal něco nového.

Zdola nahoru

Rozběhly se už spekulace o tom, kdo Haleyovou nahradí, ale pořád mnohem větší zájem budí pravý důvod jejího odchodu. Nejpřirozenější je úvaha o jejích vlastních prezidentských ambicích. Vždyť Haleyová už za prezidenta Obamy jakožto guvernérka publikovala své vlastní „zprávy o stavu unie“, při nichž, s dovolením, působila prezidentštěji než dnes Donald Trump.

Sama Haleyová popřela, že v roce 2020 hodlá usilovat o republikánskou nominaci, naopak prý podpoří Trumpa. Nekandidovat za dva roky ale neznamená nekandidovat nikdy, a Haleyové je teprve 46 let, má dost času si počkat. Krom toho je inteligentní, vypadá důvěryhodně, umí mluvit a je žena, což je dnes paradoxně možná i výhoda.

Je oblíbená i u těch republikánů, kteří jsou antitrumpovsky zaměřeni. Z administrativy jako kdyby odcházela v pravý čas – upozornila na sebe, osvědčila se a zároveň se nepošpinila příliš dlouhým setrváním v Trumpově blízkosti. Dokonce i její kritické postoje k Rusku možná nejsou plodem jejího přesvědčení, ale způsobem, jak se distancovat od toxického prezidenta.

Je pravděpodobné, že o této kometě americké politiky ještě uslyšíme.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít