Když se v březnu objevily informace, že část senátorů chce prosadit do Ústavního soudu dlouholetého poslance ODS Marka Bendu, a chce v tomto smyslu uzavřít s prezidentem politickou dohodu, vypadalo to jako pustá fáma.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Benda nebo nic? Schvalování nových ústavních soudců nemá být politický kšeft

Proč by něco takového dělali, ptali se mnozí. Jenže po tomto týdnu se pravděpodobnost, že na této spekulaci něco je, prudce zvýšila. 

Posuďte. Prezident zjevně o politický kšeft neprojevil zájem a místo toho udělal to, co ústava předpokládá: poslal ke schválení do senátu tři jména, která jsou výsledkem transparentního výběru a splňují všechna představitelná kritéria odbornosti. Jana Wintra, Josefa Baxu a Danielu Zemanovou.

Ve všech případech jde o v oboru nanejvýš respektované osobnosti. Wintr je špičkový ústavní právník, Baxa expředseda Nejvyššího správního soudu, Zemanová expředsedkyně soudcovské unie.

Petr Pavel si dal záležet i na diverzitě, která je důležitá proto, aby ústavní soud nebyl názorově homogenní.

Nejde přitom jen o diverzitu genderovou, ale i o diverzitu zkušeností. Například zatímco Wintr je akademik, Zemanová je praktička a důkladně zná práci soudů a celkově podmínky v řekněme problematických oblastech severu Čech. Vypadalo to, že proti výběru se nedá říci půl slova. 

‚Legrační vysvětlení‘

Pak se ale ze senátního ústavně právního výboru začalo, ve smyslu názvu detektivky Agathy Christie, čmoudit. Výborem prošel k překvapení veřejnosti jen Wintr. Baxa a Zemanová doporučení nedostali. A kouř pořádně zhoustl, když se senátoři jali vysvětlovat proč. 

Předseda výboru Tomáš Goláň z ODS začal bizarně tvrdit, že Baxu nepodpořil, protože by byl sice dobrý ústavní soudce, ale nikoli dobrý předseda, protože hrozí, že by si, cituji: „Mohl postavit ústavní soud podle sebe” jak by to proboha mohl udělat, když nominanty vybírá nikoli předseda, ale prezident a schvaluje senát? Další „vysvětlení” byla podobně legrační.

Ze všeho nejvíc to teď vypadá tak, že senátoři, minimálně většina ústavně právního výboru chtějí prezidenta dotlačit k tomu, aby nominoval soudce po dohodě s nimi. Jinak bude mít se svými nominanty smůlu, i kdyby šlo o právní génie, či dokonce o zosobnění spravedlnosti.

Jestli má být tím, koho chce většina ústavně právního výboru protlačit, zrovna Marek Benda, natvrdo říci nelze.

Ale vzhledem k tomu, že v ústavně právním výboru mají většinu hodnotově velmi konzervativní politici (kromě Goláně tam sedí třeba Jitka Chalánková, Daniela Kovářová, Michael Canov nebo Zdeněk Hraba) a Benda jim svými konzervativními postoji konvenuje, je to dost pravděpodobné.

Dobojováno není

Dobojováno samozřejmě není, o Wintrovi, Baxovi a Zemanové bude definitivně rozhodovat až plénum senátu. A ani v šestatřicetičlenném klubu ODS a TOP 09 nemá protiprezidentská rebelie stoprocentní podporu, protože za Pavlovy nominace se v ústavně právním výboru postavila třeba Miroslava Němcová.

Ovšem hustota kouře naznačuje, že v Senátu je konzervativní, řekněme bendovské křídlo silné a že hoří touhou to prezidentovi pořádně zkomplikovat a nakonec si prosadit svou. 

Jak to dopadne, nevíme. Závěrem konstatujme, že v originále se dílo Agathy Christie v češtině známé jako Není kouře bez ohýnku jmenuje The Moving Finger. Odkazuje na verš perského básníka Chajjáma ze 12. století. „Prst boží sčítá dny a dílo své hned nekončí.“

Možná by to senátním konzervativcům usilujícím o přeměnu schvalování kandidátů do Ústavního soudu na politický kšeft něco mohlo říci, ale kdo ví.    

Autor je komentátor Hospodářských novin

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít