Podceňovaná hodnota mateřství
Na konci července letošního roku Poslanecká sněmovna schválila na základě návrhu ČSSD novelu zákona, podle které se nad zákonnou valorizaci od ledna příštího roku zvyšují důchody o 300 korun.
Do textu vládní předlohy byl zapracován také příspěvek za každé vychované dítě ve výši 500 korun, který už delší dobu prosazovali lidovci. Dříve to nešlo, ale před volbami – jak vidno – je možné všelicos.
Než návrh vstoupí v platnost, musí ještě projít schválením v Senátu a získat podpis prezidenta, takže zatím není jisté, jestli k tomu vůbec dojde. To je možná důvodem relativně malého ohlasu, který vyvolala změna oceňující výchovu dětí, přestože představuje v našem důchodovém systému novinku a bude se týkat hlavně maminek.
Obočí pozdvihly některé aktivistky usilující o příjmovou rovnost mužů a žen. Ovšem s tím, že skutečný problém se tím nijak výrazně neřeší. Možná, že mají ze svého hlediska pravdu, z jiného úhlu pohledu je to však významná změna, která ale do jejich představ tak docela nezapadá.
Kariérní překážka
Týká se role mateřství, která je v moderní společnosti trvale podhodnocena. Pokud se o ní vůbec mluví, pak jenom jako o překážce kariérního růstu žen. Ta má být napravena tím, že se děti po dvou letech odloží do jeslí a zkrátí se náskok, který v profesním růstu mají muži.
Kariéra, volnost, pestrý osobní život. Bezdětnost je v Česku na vzestupu, dosáhne až 20 procent
Číst článek
Bývalo tomu tak vlastně odedávna v rodinách, které v důsledku chudoby neměly na vybranou, a platí to dodnes. Jenže nyní se téhož dožadují i lidé ze středních vrstev ne z nouze, ale jako vymoženosti, kterou má stát povinnost zajistit všem, protože genderová rovnost je považována za základní hodnotu.
Je pozoruhodné, s jakou lehkostí přehlížejí zastánci takových koncepcí zájem dítěte, pokládaný verbálně také za politickou prioritu. O tom, jaké následky má předčasné narušení vazby mezi dítětem a matkou, se v této souvislosti příliš nemluví.
Například v oficiální ministerské příručce zabývající se vývojem dítěte naleznete podrobně rozpracované fáze v oblasti kognitivní, motorické, sociální, péče o sebe a hry. O emocionálním vývoji předškoláků se nedozvíte nic. Jsou city pro výzkum příliš subjektivní, prchavé, špatně se měří, a proto chybí dostatečně objektivní data, ze kterých by bylo možné vyvozovat obecně platné závěry? Nevím.
Problémy se vztahy
Jak důležité jsou však city pro vnímání skutečnosti a pro vytváření vztahů s druhými lidmi, ale něco vím. A o problémech dětí, jejichž emocionální vazby k rodičům byly narušeny, cosi tuším také. Provázejí je do dospělého věku a projevují se mimo jiné nedostatkem empatie k druhým, omezenou schopností navazovat a udržovat trvalé vztahy i s nejbližšími lidmi. Třeba s rodiči.
Když se totiž maminkám nepodařilo v předškolním věku s dětmi vybudovat silné citové pouto, nemohou se divit, že ony v dospělosti sledují vlastní cíle, své kariéry a o svoje rodiče ztratí zájem docela. Nemá-li se naše společnost proměnit v soubor osamělých žen a mužů, je proto třeba naučit se znovu vnímat nezastupitelnou hodnotu mateřství a také ji dokázat ocenit. Důchodová novela se o to alespoň pokouší.
Autor je filozof a pedagog
Trump zkouší politiku ultimát a nátlaku
Jiří Pehe
Co všechno se bude z Bílého domu vylévat
Tereza Zavadilová
Za mě vždy hlasuje peněženka
Petr Holub
Volební fígle Kateřiny Konečné
Jiří Leschtina