Z Bruselu tradičně nejhlasitěji zadul lídr liberálů v Evropském parlamentu Guy Verhofstadt. Odhlasované ústavní změny podle něj zajistily Erdoganovi autoritářskou moc a narušily demokratickou rovnováhu vlády.

„Turecko si tím definitivně zavřelo dveře do EU," přidala se z Německa místopředsedkyně kancléřčiny CDU Julia Klöcknerová a rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz z Vídně dodal, že „fikce jeho vstupu do unie musí jednou provždy skončit."

Ačkoli jsou přístupová jednání s Ankarou minimálně od loňského potlačení pokusu o puč v Turecku ve stadiu klinické smrti, odpojit je od přístrojů si Brusel stále netroufá. Nechce tím především ohrozit migrační dohodu, která sice nefunguje dokonale a turecká vláda periodicky hrozí jejím vypovězením, svůj hlavní účel ale plní a proud uprchlíků do Řecka omezit pomohla.

Podobně ambiciózní projekt spolupráce s Libyí si o něčem takovém zatím může nechat jenom zdát. Nepohněvat si Turecko unie potřebuje také kvůli řešení kyperské otázky nebo konfliktu v Sýrii. A v zájmu osmadvacítky ani není, aby si Ankara padla do náručí s další východní autokratickou mocností - Ruskem.

V reakci nejvyšších unijních činitelů na výsledek referenda se tak objevila jen stručná zmínka, že „ústavní změny a jejich zavádění do praxe budou vyhodnoceny ve světle tureckých závazků jako kandidátské země". Ty ale unie tradičně hodnotí až ke konci roku.

EU tudíž dál počítá s kandidátským statusem Turecka, se kterým jsou spojeny i nemalé příspěvky z unijního rozpočtu – paradoxně na rozvoj demokracie. A to přesto, že Erdogan dal po referendu demonstrativně najevo, že mu na obnovení přístupových rozhovorů vůbec nezáleží a klidně o nich vypíše další plebiscit.

Unie naproti tomu dál opakuje svoji mantru, že nepřekročitelnou hranicí je pro ni zavedení trestu smrti v Turecku. Mluvčí Evropské komise ji tento týden dokonce označil za „nejčervenější z červených linií" a jasným signálem pro EU k ukončení námluv podle něj bude, až Ankara „přejde od slov k činům".

Jeho vyjádření se nedá vyložit jinak, než že turecký vládce bude muset začít popravovat své odpůrce, aby unie konečně bouchla do stolu a řekla: „Good bye, Erdogan!"

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít