Jedná se o téma, kterému se v poslední době nejvíce věnovaly státy visegrádské čtyřky. Sice se jim nepodařilo dotlačit Evropskou komisi a členské státy k urychlenému přijetí nové legislativy, ale dosáhly úspěchu z hlediska politického marketingu.

Zmínka o nepřípustné dvojí kvalitě potravin se dostala do letošního projevu o stavu Evropské unie předsedy evropské exekutivy Jeana-Claudea Junckera.

Evropská komise také potvrdila svou schopnost pružně reagovat a přistoupila k obdobně kvalitnímu marketingovému řešení, jako politické vedení nejvíce si stěžujících zemí. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Evropská exekutiva neustoupila ze svého tvrzení, že existující legislativa je dostatečná a stačí ji vymáhat. Aby ale vykázala určitou aktivitu, která se dá lehce vyložit jako zájem i o blaho unijních občanů žijících v zemích bývalé studenoválečné východní Evropy, vydala tedy metodické doporučení a právní výklad, jak už existující právní normy využít na národní úrovni. 

Aby nebyl výrobek se stejným obalem jednou plný náhražek a podruhé lepších surovin. A vyhradila dva miliony eur na celoevropské testování potravin.

Čímž evropská reprezentace do jisté míry pomohla ze šlamastyky politikům nejen v zemích V4. Kteří v minulosti často prohlašovali, že legálně je vše v pořádku, protože veškeré složení je uvedené drobným písmem na obalu toho či onoho produktu, ale měli také dlouho vliv na dění ve svých členských státech. 

Zdravý způsob stravování

Takže logická otázka by zněla, proč doposud nic neudělali, když příslušné státní orgány pod kuratelou domácích politiků měly dostatečné nástroje k zásahu už dříve.

Jenže konec dobrý, všechno dobré, říká se. Slovenská ministryně zemědělství nedávno prohlásila, že už teď začínají zahraniční výrobci dodávat na slovenský trh kvalitnější výrobky. Aby se vyhnuli veřejnému ostouzení v testech. Stejně tak teď mohou stoupenci Evropské unie tvrdit, že bez síly orgánu bdícího nad celou Evropou by k nápravě, metodickému pokynu a vyčlenění peněz na testování nedošlo. 

Ovšem stejně tak mohou stoupenci národních států tvrdit, že bez národních vlád by se o dvojí kvalitě potravin tolik nediskutovalo. Pravdu by dle mého názoru měly oba tábory, protože je to debata podobná dumání o tom, co bylo dřív. Zdali slepice nebo vejce.

V konečném důsledku bude stejně nejvíce podstatné, jak se celá událost prodá. Jestli jako důkaz jednoty, nebo vítězství nad zlými utlačovateli z bohatších zemí. Ještě více ale bude podstatné, jak dopadnou stravovací návyky občanů. Nemám teď na mysli čerstvé mezinárodní srovnání britské provenience zkoumající úroveň zdraví obyvatel zemí na celém světě.

Jeho metodika je totiž podivná. Protože když se podíváme například na první desítku států s nejmenším podílem obézních obyvatel na světě, nejsou v nich země, které by byly zrovna oplývající bohatstvím, mírem a obecným blahobytem. Aby si člověk uvědomil, že jeho spoluobčané neholdují vždy zdravému způsobu stravování, na to není potřeba testovat. Stačí se podívat a poptat ve svém okolí.

Každopádně jedna dojmologická bitva se zdá dobojovaná. V konečném důsledku ale rozhodne právě spotřebitel, jestli koupí potravinu s náhražkou a levnou v jednom obalu, nebo dražší a kvalitnější v jiném. Stejně jak doposud. 

A tak to má být, spotřebitel má mít právo si vybrat na první dobrou i bez vzdělání v oboru potravinářském. A jak bude pohádka pokračovat, zjistíme podle toho, jestli bude povyk, že nám Brusel sahá na tuzemák, protože on je přece náš a toxické látky v rumové tresti také.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít