Dceři vězeňkyně nacistů a komunistů, která zemřela v roce 1956 v pracovním táboře v Pardubicích, radní napsali, že takový akt je velmi obtížný, eticky sporný, technicky i finančně náročný a zcela mimo možnosti magistrátu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Nadějnější odpověď ale přišla jen pár dní poté. Praha rychle změnila názor. Radní Milada Johnová spolu s Jiřím Pospíšilem a Janem Čižinským zvou paní Mašínovou na jednání. Chtějí s ní probrat detaily, včetně toho, kde přesně leží ostatky její matky.

Zřejmě uslyší, co Zdena Mašínová líčila již několikrát. Po smrti matky, odsouzené i přes zhoubnou nemoc k 25 letům vězení, jí estébáci odmítli prozradit, co se stalo s jejími ostatky. Přesto se od jednoho pohřebního zřízence dozvěděla alespoň to, v kterém hromadném hrobě leží.

Naděje na identifikaci a případné vyzvednutí ostatků Zdeny Mašínové starší se tedy nezdá být menší, než jaká byla v případě úspěšné exhumace estébáky umučeného pátera Josefa Toufara.

Stoupající drzost komunistů

Již tehdy se ale objevily pochyby, zda je správné exhumovat z hromadných hrobů ostatky jen některých politických vězňů. Zda exhumace jednoho celospolečensky významného politického vězně nesnižuje společenský význam a utrpení těch ostatních.

V této souvislosti se ale také objevil projekt Jména mrtvým, na němž se podílí historici, bývalí političtí vězni i soudní znalci v oboru DNA. Ti navrhují vytvořit seznam zemřelých z období totalitních režimů uložených na neznámých místech a v neoznačených hrobech.

A potom v případě zájmu příbuzných i určitého společenského konsensu přistoupit k získání vzorků a genetické identifikaci kosterních ostatků a k jejich případnému vyzvedávání.

Není sporu, že odborná a koordinovaná exhumace hromadných hrobů a důstojné poslední rozloučení s některými dosud skrytými oběťmi totality by bylo oživujícím impulsem proti ztrátě historické paměti.

O tom, že nesmí vymizet, koneckonců svědčí i diskuse kolem rodiny Mašínů. Matka Zdeny Mašínové byla navzdory smrtelnému onemocnění odsouzena na dlouhá léta do vězení i přesto, že se nezúčastnila žádných odbojových akcí svých synů Josefa a Ctirada.

Pouze stačilo, že, jak se píše v rozsudku „jejich akce schvalovala byť i ne výslovně, nýbrž mlčky“.

Převzato z Plusu

V této souvislosti poněkud mrazí při četbě současných Haló novin s článkem jihomoravského komunistického zastupitele Stanislava Navrkala. Tomu se nelíbilo, že v Brně na setkání politických vězňů vystoupila Zdena Mašínová mladší.

Navrkal o ní píše jako o „sestře nechvalně známé skupiny,“ která „několikrát vyjádřila obdiv ke zrůdným činům svých bratrů“.

Jak by ale měl stát reagovat na stoupající drzost komunistů, kteří si ve svých novinách už zase dovolí kádrovat ženu, jejíž matku utýrali a ji samotnou šikanovali po další desítky let?

Jednou z pádných odpovědí by byla pomoc magistrátu paní Mašínové v jejím úsilí objevit ostatky matky a důstojně ji pohřbít v lošanské rodinné hrobce.

Ale zdaleka nejpádnější reakcí by bylo odhodlání společnosti odkrýt tajemství dalších pohřebišť, do nichž komunisté zakopali své oběti, aby jejich anonymitou přikryli své zločiny.

Jiří Leschtina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít