Drtivá většina takových režimů vám bude drze tvrdit do očí, že ony rozhodně svobodu slova nepotlačují, že jejich občané naopak mají dostatek prostoru, aby mohli uplatnit nejen svá práva, ale i těšit se ze svých svobod. Stejně jako kterýkoli jiný režim stíhají přece jen ty jedince, kteří svá práva a svobody zneužívají ke kriminálním účelům.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Štern: Ochrana svobody slova by měla mít nadnárodní úroveň

Pro ilustraci si uveďme nedávný případ, který se odehrál v Moskvě, v prostředí sice poněkud jiném, nicméně v prostředí novinářskému blízkém. Také šlo o svobodu slova. Moskevská prokuratura vzala do vazby divadelní režisérku Jevgeniji Berkovičovou a dramatičku Světlanu Petrijčukovou pro inscenaci staré ruské pohádky Finist, jasný sokol.

Ruské ženy se v ní virtuálně vdávají za bojovníky Islámského státu a hodlají je následovat do Sýrie. Inscenace zdůrazňuje avantgardním způsobem analýzu psychologických a sociálních motivů běžných ruských dívek, toužících spočinout v náručí opravdových chlapů. Obě ženy jsou obviněny z podpory terorismu.

Hledání hranic svobody slova

Ruský novinář Alexander Baunov hořce na adresu prokuratury poznamenává, že Dostojevskij má kliku, je už po smrti, jinak pro román Zločin a trest, kde ospravedlňuje vraždu staré lichvářky, by nejspíš skončil rovněž ve vyšetřovací vazbě.

Případ uvádím proto, abych poukázal na obtížnost kterak rozpoznat skutečnost, zda jde o flagrantní omezení svobody slova. Úřady i toho nejautoritářštějšího režimu totiž budou tvrdit, že nepronásledují svobodně projevený postoj, ale zneužití svobody slova ve prospěch té či oné činnosti vymezené trestním zákoníkem.

Jako dítě mě soudružka učitelka školila, že za první republiky, kdo na ulici provolal slávu Sovětskému svazu, mohl být za to zavřen, zatímco dnes všichni mu slávu provoláváme a nikdo nás za to nepopotahuje. 

Na rozdíl od komunistických úřadů neblahé paměti, jimž prostor pro svobodu slova vymezovala jednotlivá usnesení komunistické strany, jsou úřady dnešních autoritářských režimů podstatně vychytralejší a záludnější. Moskevská inscenace před dvěma lety dostala dokonce divadelní cenu, dnes její autorky bručí za mřížemi.

Liberální demokracie svobodu slova respektuje, nicméně usilovně hledá její hranici zejména dnes, kdy odkazujíce se na ni, manipulují veřejností různí dezoláti. Překračujíce tak její víc tušenou než přesně vymezenou hranici, máme v jejich případě za to, že by měli být za své výroky soudně stíháni.

Neznamená to, že by se svobodný svět neměl brát za pronásledované novináře a za lidi jim podobné, jen se musí připravit, že někdy půjde o boj s větrnými mlýny.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít