České předsednictví a nečekané kouzlo solidarity

Priority našeho předsednictví EU, prezentované při jeho zahájení, i mediální výstupy premiéra prozradily, že se pozice vlády – a zejména pozice ODS – vůči EU sice nenápadně, ale zato dost zásadně změnila.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poděkování ukrajinských uprchlíků v liberecké knihovně

Poděkování ukrajinských uprchlíků v liberecké knihovně | Foto: Ivana Bernáthová | Zdroj: Český rozhlas

Není to tak dávno, co ODS hrdě prohlašovala, že je euroskeptickou stranou. Tvrdit, že Evropa je náš úkol, jak zní teď slogan našeho předsednictví, by ještě nedávno pro politiky ODS hraničilo s politickou sebevraždou. Slogan totiž vychází z jednoho projevu bývalého prezidenta Václava Havla a v ODS i spřízněných kruzích se slovem „pravdoláskaři“ dehonestovali ti nejhorší ideoví nepřátelé.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Vávra: Nečekané kouzlo solidarity

Solidarita?

Nejen ODS, ale všechny naše strany odmítaly jakoukoli solidaritu evropských států, pokud jde o přijímání uprchlíků. Nyní se náš premiér solidarity naopak dovolává. „Státy, které by měly přebytek plynu nebo ho snadněji dostávají z jiných zdrojů, by ho mohly poskytovat těm, které by se dostaly do objektivních potíží, protože jsou závislé na Rusku,“ prohlásil Petr Fiala v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Není prý možné, aby se země jako Česká republika dostaly do problémů a všichni ostatní od nich dali sobecky ruce pryč. V době uprchlické krize ale naše vlády od těch zemí, které se kvůli své poloze dostaly s uprchlíky do problémů, sobecky ruce pryč bez problému daly.

Proč se najednou náš postoj tak zásadně změnil? Ještě nedávno bylo naší hlavní starostí, aby nám nikdo – tedy především Brusel – nediktoval, koho máme přijímat, kdo nám má vládnout, jak si máme rozdělovat dotace nebo jaké právní normy tady mají platit. Politici se předháněli, kdo bude více hájit naši suverenitu a národní zájmy. Pak najednou přišel covid se svými nečekanými krizemi a mezinárodní obchod a spolupráce se silně zredukovaly.

Velká migrace

Když covid skončil, zaskočila nás válka na Ukrajině, hrozba nacionalismu, snaha přerozdělit svět a vytvářet nové mocensko-ekonomické bloky. V Asii a Africe hrozí v důsledku války hladomor, který může dát do pohybu stovky milionů lidí směrem k nám. A nám zase hrozí, že budeme v zimě mrznout. Inflace prudce roste, všechno se zdražuje a řada lidí se ocitá v existenčních potížích. Staré jistoty našeho světa se otřásají a my náhle objevujeme kouzlo solidarity a spolupráce. Vždyť podle Petra Fialy chce ČR hlavně nacházet shodu mezi členskými zeměmi při snaze zmírňovat dopady současných krizí.

Jak se mohlo stát, že se naše jistoty a sny o suverenitě tak náhle a rychle zhroutily? Nezbývá než si přiznat, že jsme se – spolu s našimi politiky – ve svých siláckých prohlášeních o tom, že si vystačíme sami, krutě mýlili. Musel přijít otřes, abychom si to uvědomili, a nezbývá než doufat, že za svůj omyl nezaplatíme ještě vyšší cenu.

Od našich politických elit by ale bylo férové tuto změnu a toto poznání reflektovat a otevřeně přiznat chybu. Každý snad musí pochopit, že pokud jsme skutečně svědky konce globalizace a začátku dělení světa do nových mocensko-ekonomických bloků, tak si jako 10milionový stát sami nevystačíme.

Premiér a předseda ODS si to naštěstí uvědomuje. „ČR má obrovské štěstí, že je členem EU a NATO,“ prohlásil nedávno. Ovšem poté, co několik desetiletí sváděli naši politici svorně všechny problémy na EU, by měli slova o solidaritě a spolupráci mezi evropskými státy opakovat minimálně stejně intenzivně.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme