Na společné tiskové konferenci nechal svého hosta, předsedu Palestinské autonomie Mahmúda Abbáse, velmi drsně zrelativizovat holokaust – čili pokus německých nacistů zlikvidovat Židy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Německý kancléř Scholz dál tápe v zahraniční politice

V Berlíně, jen několik stovek metrů od památníku obětem holokaustu, Abbás prohlásil, že Izrael se za posledních 50 let dopustil vůči Palestincům padesáti masakrů a padesáti holokaustů. Tato nehorázná slova, navíc pronesená na půdě německého spolkového kancléřství, vyžadovala rozhodnou odpověď od hostitele. Jenomže Scholz tak neučinil.

Sice pak o několik hodin později Abbásův výrok odsoudil a označil jako naprosto nepřijatelný, ale to už bylo pozdě. Vyžehlit to nedokázal ani rychlý telefonát s úřadujícím izraelským premiérem Jairem Lapidem.

Na Mahmúda Abbáse se přitom bylo možné připravit. Také proto, že šéf Palestinské autonomie v minulosti už několikrát v nejrůznějších podobách zpochybnil jedinečnost holokaustu, kterému padlo za oběť na šest milionů lidí.

Vykázat do patřičných mezí

Ve vztahu k Izraeli tak dal německý kancléř během několika chvil všanc mnohé z kapitálu, který v podobě vzájemné důvěry nahromadili po desítky let jeho předchůdci v čele vlády. Pro každého německého kancléře patřily dobré vztahy s židovským státem k nejvyšší prioritě, podobně jako těsné spojenectví s Francií a Spojenými státy.

Svého vrcholu zřejmě dosáhla podpora Izraele v okamžiku, když tehdejší kancléřka Angela Merkelová vystoupila v roce 2008 před izraelským parlamentem a prohlásila, že existence Státu Izrael a jeho bezpečnost jsou státním zájmem Spolkové republiky Německo.

Incident s palestinským prezidentem znovu potvrdil dřívější podezření, že zahraniční politika zatím německému kancléři Scholzovi příliš nejde. Ukázaly to už jeho neobratné aktivity zkraje roku, kdy se schylovalo k ruskému útoku na Ukrajinu a kdy třeba dlouho mlčel k dalšímu osudu sporného plynovodu Nord Stream 2.

Celkově matný dojem ze Scholze pak nezměnila ani jeho návštěva u nevypočitatelného ruského prezidenta Vladimira Putina. Anebo si připomeňme kancléřovu reakci, když několik týdnů po přepadení Ukrajiny promluvil prezident Volodymyr Zelenskyj na dálku k poslancům německého Spolkového sněmu. Když skončil, tak namísto toho, aby se Scholz hned poté chopil mikrofonu, reagoval na prezidentova slova a dal tím najevo sounáležitost s napadenou zemí, tak mlčel.

A v parlamentu se v tu chvíli bohužel zachovali stejně. Jeho vedení přešlo k dennímu pořádku, čili ke gratulacím poslancům, kteří měli v ten den zrovna narozeniny. Byla to zkrátka jedna velká ostuda.

Scholz přitom není ve vrcholné politice žádným nováčkem. Jako by mu ale v rozhodujících chvílích chyběl cit pro danou situaci. Protože jinak by asi kancléř musel palestinského prezidenta, i třeba nediplomaticky, vykázat do patřičných mezí. A možná i z budovy svého úřadu. 

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít