Hurá! V Pchjongčchangu nezhubneme. I když…

Sportoviště na rozdíl od Ria pečlivě připravená, přitom žádné Potěmkinovy vesnice jako v Soči, ubytování na vysoké úrovni. A ještě z jednoho mám na své třetí olympiádě velkou radost: ceny jídla tu nejsou přemrštěné.

Komentář Pchjongčchang Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Reportéři Českého rozhlasu Radiožurnál František Kuna (v popředí) a Petr Kadeřábek (muž v červené bundě v pozadí) v jídelně v Pchjongčchangu. | Foto: Jan Suchan | Zdroj: Český rozhlas

„To byly nejdražší brambory mého života,“ pravil jeden z kolegů po své první zkušenosti z novinářské jídelny na předchozích hrách v Riu.

Myslím, že nepřeháněl. Byl to v brazilské metropoli minimálně pro nás Středoevropany zvláštní systém. Platilo se podle celkové hmotnosti celého jídla. Ať už to byly brambory, salát, rýže, pizza nebo kus flákoty, všechno stálo za kilo 100 reálů, tedy podle tehdejšího kurzu kolem 750 korun.

Reportéři Radiožurnálu v jídelně v Pchjongčchangu. Vlevo dole David Nyč, vedle něj Jakub Marek a Petr Souček, vpravo Miroslav Bureš. | Foto: Jan Suchan | Zdroj: Český rozhlas

Naštěstí se dalo slušně za slušnější cenu najíst mimo olympijské zóny. Jenže to v pracovním shonu kolikrát stihnout nešlo. Hlavně žádné brambory, raději hodně masa a k tomu nějaký lehký salát, případně pár kousků pizzy, naučil jsem se.

Taky v Krásné Poljaně, kde jsem strávil sočskou olympiádu, se vyplatilo mít po úvodním údivu pusu zavřenou. Pochopil jsem to záhy. Tak co asi dám první den v biatlonovém centru? Nemaje ještě zafixovaný kurz, unáhlil jsem se a objednal jsem si hned dvě špejličky šašliku. Jednu v přepočtu za dvě stovky.

Ani v jediné restauraci poblíž našeho hotelu to nebyla žádná hitparáda. Nejlevnější pokrm se tu jíst nedal a ten druhý nejlevnější – cheesburger s hranolky – tu se dvěma pivy k večeři vyšel na nějakých osm set korun.

Jídelna v Pchjongčchangu | Foto: Jan Suchan | Zdroj: Český rozhlas

Ještě že mi děda vnutil s sebou do kufru přes můj počáteční odpor štangli vysočiny. A ještě že byl tehdejší parťák Honza Kaliba zdatnějším kuchařem než já a zvládl to, na co jsem si já netroufal: uvařit těstoviny pořízené za pár rublů v cenově dostupnější samoobsluze.

Oproti brazilské a ruské zkušenosti se člověk může v Koreji i v oficiálních jídelnách rozšoupnout. Sendviče jsou tu od pěti tisíc wonů, tedy zhruba devadesáti korun, jen o něco dráž vyjdou burgery. Přibližně na 150 korun vám kalkulačka přepočítá ceny za čtvrtinu velké pizzy, na 190 porci těstovin. Za kávu zaplatíte asi 75 korun.

Tady v Pchjongčchangu novináři se zkušeností ze Soči a Ria nezchudnou a nezhubnou. Tedy pokud ještě častěji než do jídelen nebudou chodit do místní (bezplatné) posilovny…

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme