Ledecká, Zátopek, Nagano? Co je víc?

Získat zlato na jedné zimní olympiádě ve dvou různých sportech, to se ještě žádné ženě nepovedlo. Až Ester Ledecké. Týden po senzačním triumfu v lyžařském super-G pokořila všechny soupeřky i na snowboardu. Je to nejhodnotnější výkon nebo největší příběh české olympijské historie?

Komentář Pchjongčchang Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ester Ledecká se svým snowboardem, do historie vstoupila tím, že před týdnem zvítězila i na lyžích | Foto: Issei Kato | Zdroj: Reuters

Sice zlatých olympijských medailí nemáme v Česku tolik jako třeba v sousedním Německu, v Rusku, ve Spojených státech nebo ani v méně lidnatých státech jako Maďarsku, Švédsku nebo Norsku, ale i tak je z čeho vybírat.

Nadčlověk, legenda, převlečený Chuck Norris. Ester Ledecká druhý víkend v řadě ovládla sociální sítě

Číst článek

Nepovedlo se to nikomu před ním, ani nikomu po něm. Emil Zátopek v roce 1952 ohromil Helsinky vítězstvím v běhu na pět kilometrů, na deset kilometrů i v maratonu během jediného týdne.

Gymnastka Věra Čáslavská se v napjaté době, jen dva měsíce po srpnových událostech roku 1968, stala hvězdou her v Mexiku. Tamní fanoušci ji přijali za svou nejen díky fenomenálním sportovním výkonům – čtyřem zlatým a dvěma stříbrným medailím –, ale i díky její dobrosrdečnosti a otevřenému a přitom tichému protestu proti sovětské okupaci.

Nemůžeme zapomenout Nagano 1998. První olympijský turnaj, na který směli ti nejlepší hokejisté z celého světa včetně NHL. Gretzky, Roy, Yzerman, Hull, Sundin, Forsberg, Bure, Selänne, Kurri... A vyhrála parta Čechů, která dokázala semknout národ tak, jako už asi nikdo poté.

Neumannová, Špotáková, Sáblíková

Včetně jednoho cyklistického měla za sebou 20 olympijských startů. Posbírala několik medailí ze stříbra a bronzu, ale vysněného zlata se běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová stále nemohla dočkat. Zbývala poslední šance: závěrečná třicítka na hrách v Turíně 2006. Na začátku cílové rovinky se zdálo, že jí docházejí síly, nakonec je ale kdesi vzala, soupeřky přespurtovala a dojatá slavila triumf v náručí s malinkou dcerkou.

Trenér Ledecké Bank: Nejradši by pořád trénovala, budu jí pomáhat ve všem, co si vymyslí

Číst článek

Bylo to přesně v den 40. výročí sovětské okupace Československa. Barbora Špotáková jako největší favoritka oštěpařské soutěže v Pekingu ještě před posledním hodem prohrávala. S Ruskou. Pak se nadechla a přehodila ji. „Ne, dneska jsem nesměla prohrát,“ řekla potom.

V celé republice neměla (a stále nemá) jedinou rychlobruslařskou halu, trénovat musela v zahraničí, na rybníku nebo doma na suchu, přesto obrovské tréninkové dávky a úsilí přinesly Martině Sáblíkové ve Vancouveru dvě zlata a bronz navrch.

Ledecká, Raška, Železný

Mezi specialistkami, které celý rok buď lyžují, nebo jezdí na snowboardu, je zjevením. Ester Ledecká namíchala nevídaný koktejl z talentu, vítězné mentality, buldočí povahy, dřiny, rodinného zázemí a podpory oddaného týmu a v Pchjongčchangu porazila všechny jak ve snowboardovém paralelním obřím slalomu, tak v lyžařském super-G, ve kterém jsou nejen časové, ale finanční možnosti soupeřek v úplně jiných sférách.

A to jsem ještě řadu jmen opomenul, asi i nespravedlivě. Rašku. Železného. Emmons. Krpálka.

Možná teď čekáte, že napíšu, který výkon je pro mě nejhodnotnější. Jestli jsem vás na to nalákal, tak se omlouvám. Nenapíšu. Každé zlato má jinou hodnotu pro každého fanouška. Důležitý je kontext, příběh, který dotváříme sami v sobě. Pokud se nám do toho vůbec chce, utvořme si takový žebříček každý sám.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme